CYKLOBULF HROBCE z.s.

Včera 29.1.2024 to bylo 15 let, co jsem si založil webové stránky Cyklobulfu.

A můžu říct, že to vedu dobře.

..............................................................................................................................................

20.1.2024 - Pojizerká bludička. Za Bulfy nastoupil po dlouhé odmlce Ondra. Zjistil, že mu chybí ty stovky najetých kilometrů, ale nevedl si úplně zle. Sesbíral všech 15 kontrol pohodlně v limitu. ( limit 3,30 hod a za 2,35 hod byl zpět ). Vítěz to dokázal za 1,46 hod. Celkem jelo 26 závodníků, z toho 2 ženy. Všechny kontroly sesbíralo 22 z nich. Ondra skončil na 18. místě. Když jsme na místo přijeli, bylo -9 st.C, ale při startu ve 12.00  už jen -1 st.C. Zázemí bylo v hospodě v Braňce.

.................................................................................................................................

Zimní dovolená Pernink 4. - 7.1.2024

( 21 lidských účastníků a Happy )

( na fotce chybí Štěpánka s Ellou a Míša s Tomášem a Medou )

 

              ze sjezdovky pod nádražím nás vyhostili          na další sjezdvce jsme mohli bobovat  

 

                      naštěstí boby jezdí i na trávě...                                     ale špatně

 

           klouzačka u chaty byla mokrá, ale použitelná                    hodní hoši u televize                                                                                                                  ( zrovna se nikdo s nikým nepral )

Čtvrtek 4.1. příjezd jednotlivě (Míša se zasekla na Božáku, takže přijela potmě ),

Pátek - hledání sněhu, bobování a ježdíkování na zbytcích. Tereza začala stavět orienťák, ale po dvou                    kontrolách přenechala Fejfymu. V lesích hodně mokro, místy hluboký sníh.

Sobota - orienťák - 4 týmy. Všech 9 kontrol našly týmy: 1. Alex, Jana a Karel za            1 hod. 56 min

          2. Tobík, Ondra, Ella a Happy   1 hod. 59 min

          3. Táda, Tereza                       2 hod. 13 min

          4. Jindřich, Anička, Martin        2 hod. 13 min, ale našel  jen 3 kontroly

Vítězové dostali 200,- od Fejfyho na hranolky v Kebab baru. ( Alex s Tobíkem výhru náležitě využili )

Závodilo se na mapě " Dračí boj ". Večer po uklizení dětí hra Citadela v pátek i sobotu. Průběžně kytarová produkce Martin a Karel.

Neděle - balení, odjezd, ( Týmy Anička, Tereza a Zuzka ještě jedou na chvíli bobovat na Božák )

.........................................................................................................................................

PF 2024 přejí Bulfáci !              ( Litoměřice 1.1.2024 )

................................................................................................................................................

Tak je to tady. V sobotu 14.10. se konaly Vlekařské kobylky  ve Sklenařicích a s naší účastí. Pavla s Terezou se vrátily na orienťácký kolotoč a popraly se se závodem se ctí. Zatímco Fejfy s Honzou si hráli s dětmi, děvčata bojovala na trati.

2. místo v kategorii DD ( z 9 týmů )

 

 

......................................................................................................................................

Valná hromada 9.9.2023 Levín

 

V sobotu po deváté hodině začali přijíždět Bulfáci na Keltský den. Před polednem jsme začali soutěžit na čtyřech místech ( luk, koule, oštěp a pistole ). Ti nejmenší ( šest kluků ) dostali za úkol najít poklad. Někteří dospělí dostali modrá kolečka, která označovala majitele části mapy. Kluci plnili úkoly držitelů koleček a posbírali všech deset částí mapu. Na mapě celkem snadno objevili místo, kde je schovaná další mapa, která označovala místo - uložení pokladu. Kluci vyrazili za hřbitov, kde vyhrabali ( hlavně Jáchym ) krabici se zlatým pokladem. 

        

Jednotlivé disciplíny: Nejlepší tři z mužů, žen a dětí.

      LUK - Fejfy, Karel a Ondra

               Zuzka, Jindra a Anička

               Jáchym, Jindřich H. a všichni další

      OŠTĚP - Jarda, Ondra a Fejfy

                   Tereza, Anička a Zuzka

                   Jáchym, Jindřich F a Jindřich H

      PISTOLE - Jarda, Miloš a Dindy

                      Jindra, Zuzka a Štěpánka L

                      Jindřich F, Alex a Jáchym       

      KOULE - Ondra, Jarda a Miloš

                   Anička, Tereza a Štěpánka F

                   Jáchym, Jindřich F a a Jindřich H

      ..........................................................

      CELKOVĚ - hyenu za chlapi dostal Jarda, Ondra a Miloš skončili těsněn za ním

                       hyenu za ženy dostaly Zuzka a Anička, Tereza skončila těsně druhá

                       chlapci dostali medaili, kterou vytvořil Jarda ( všichni s číslem 1 )

       ..........................................................

Zkušebně Karel zařadil balanční disciplíny, které si většina účastníků vyzkoušela. Šlo o to vydržet na šikmé rampě když držím v ruce pálku s míčkem, nebo svícen se šesti míčky. 

 

Nejlepší balančníci byli: Ziky, Ondra, Jarda a Fejfy

Po spočítání výsledků skončila SÍLA RODU ve dvojicích vítězstvím Zelených ( Jarda + Ondra 3,5 bodu )

druzí skončili Modří ( Miloš a Fejfy 7,5 bodu ), třetí Červení ( Hráč a Anička 23,5 bodu - tady bych na vysvětlení doplnil, že Martin na Keltský den nedorazil a Hráč se zlomenou kyčlí nenastoupil ke všem závodům ).

SÍLA RODU ve trojicích- nejlepší Zelení ( Jarda, Ondra a Karel 7,5 bodu ), druzí Modří ( Miloš, Fejfy a Dindy 14,5 bodu ), třetí Červení ( Anička, Hráč a Jindřich 39,5 bodu) 

K obědu Fejfárci připravili polévku, klobásky z udírny a domácí chleba.

Večer jsme přijali dva nové členy: Štěpánku a Tobíka. Druidové ( Karel, Fejfy, Ondra, Anička a Ziky ) přivítali oba nové Bulfy za hlasitého troubení supertrubačů Jáchyma a Jindřicha H.

Povídání u ohně skončilo po půlnoci.

Ráno opět přijela Zuzka s rodinou. Pokračovali jsme v soutěžení: Nejdřív "hledání hvězdiček" - najít 12 hvězdiček na ploše, kde bylo  5 x 12 destiček. ( 30 sec na zapamatování polohy hvězdiček a pak otáčet destičky až do prvního omylu )

12 hvězdiček našel Karel a Zuzka, 9 hvězd našel Fejfy, 7 hvězd našel Dindy a Štěpánka F, 6 hvězd našli Štěpánka L, Jáchym a Ziky, 5 hvězd našel Miloš, 3 hvězdy našla Jindra, 2 hvězdy našla Jana a Jindřich F, 1 hvězdu našel Jarda.

Na odlehčení Karel zařadil "Dílnu plagiátorů". V Galerii ( kůlna ) vyvěsil originál obrazu ( plakát Lokiho ) a kdo chtěl malovat, navštívil Galerii, mohl studovat obraz jak dlouho chtěl, a potom nakreslil na čtvrtku kopii obrazu. Soutěže se účastnili: Tareza, Zuzana, Miloš, Jindřich F, Ondra ve dvojici s Tobíkem, Fejfy ve dvojici s Tádou, Jáchym, Jarda a Dindy. 

   

Když odevzdali díla , Karel je pověsil na plot ( ta díla ) i s originálem a všichni díla hodnotili. Každý mohl dát čtyři hvězdičky tomu, komu se podařilo zkopírovat dílo nejvěrněji. Jednu hvězdu za umělecký dojem, jednu za přesnost, jednu za kompozici a jednu za barevné provedení.

Největší umělecký dojem udělal Jáchym, nejvěrnější kopii namaloval Dindy, nejlepší barvy zvolil Miloš a kompozici shodně navrhli Zuzana, Ondra s Tobíkem, Jáchym a Dindy.

A nejvíc hvězdiček dostal Jáchym ( 2. Dindy, 3. Ondra s Tobíkem )

Po obědě ( Jindra udělala buřtguláš ) jsme si zahráli "Na kůrovce" - Miloš organizoval naučnou hru o likvidaci lesa kůrovcem. Střídali jsme se na pozicích stromů a kůrovců. Poučení - kůrovec má největší problém likvidovat listnatý les. 

 

Po společném focení ( bohužel jsme neudělali fotku včera, kdy Zelení Karel, Jarda, Ondra, Tobík a Alex nastoupili v zelených kiltech, Fejfy, Táda a Tereza v pytlovinových hábitech a Anička s Jindřichem v barevných přehozech s kapucí ). Tak snad příště.

Počasí nám přálo. Bylo léto a nálada a sportovní výsledky byly skvělé.  

fotku jsme dělali v neděli, takže chybí Ziky, Anička s Jindřichem a Hráč

...................................................................................................................................

Mrač 1.-2.7  2023 ( fotilo se v neděli, takže chybí Anička, Martin a Jindřich )

Soutěže v Mrači - 1. výdrž na sleklajně 

                                                           1. Ondra   25.09 sec

                                                           2. Honza   20.83

                                                           3. Pavla    16.53 

4. Fejfy     11.34            

5. Karel       4.80            

6. Tereza     3.36            

 7. Jarda       1.73             

                       8. Štěpánka 1.65                                   

                          2. balancování s tyčí na které je golfový míček

     1. Fejfy        5.14 min           

2. - 3. Ondra s Jardou 4.57 min   

4. Karel        4.11            

5. Honza       4.08            

6. Pavla         2.28            

7. Tereza        2.13            

8. Štěpánka       33 sec      

3. balancování pálkou s golfovým míčkem                                        

1. Fejfy          4.54 min     

2. Jarda         4.08           

3. Honza        3.37           

4. Pavla          2.55           

5. Ondra            21.52 sec

6. Tereza            20 sec    

7. Štěpánka          9,5 sec 

8. Karel                6,06     

Celkové výsledky:  1. Fejfy 6 bodů,   2. Ondra 8,5 bodu,   3. Honza 10 bodů, 4. Jarda 11,5 bodu

                            5. Pavla 13 bodů, 6. Karel 17 bodů, 7. Tereza 19 bodů a 8.Štěpánka 23 bodů

Zuzka dělala jen pálku a s časem 58.91 sec by se umístila na 5. místě. Svícen se 6ti míčky drželi

jen Karel s  Ondrou ( časy 3.37 min a 3.25 min )

 

.................................................................................................................................

26.6. 2023 chlapci začínají soupeřit na svých strojích ( Veltrusy )

( Táda, Jindra a Alex )

.....................................................................................................................

Pusťte mě už na to kolo !

............................................................................................................................................

PF  2023  přejí  Bulfáci

...............................................................................................................................................

Valná hromada a Keltský den 24-25. 9. 2022 na Levíně

Letošní účast byla rekordní. Z 19 členů Cyklobulfu ( s novým členem Honzou Šimrem ) se účastnilo 16.

Navíc přijela Jitka s Dorotkou, Eliška s Jindřiškou, Hráč a čtyři divoši - Táda, Alex, Jíňa a Váša.

Nejdřív si kluci ( Jáchym, Jindřich, Táda, Alex, Jíňa a Váša s Jindřiškou zahráli šipkovanou a hledání kartičky se zvířátky. Potom už se rozjely soutěže. Nastoupilo 8 mužů a 8 žen.

               

              

               

      

     

           

Ti nejlepší:  v lukostřelbě - Miloš, Tom Suda a Karel

                                     - Tereza, Jindra a Zuzka

                  v hodu oštěpem do dálky - Fejfy, Jarda a Miloš

                                                       - Anička, Štěpánka a Tereza

                  ve střelbě ze vzduchovky - Karel, Miloš a Honza

                                                       - Tereza, Jindra a Eliška     

                  ve střelbě z pistole - Jarda, Miloš a Dindy

                                              - Zuzka, Eliška a Jitka

                  ve vrhu koulí - Fejfy, Dindy a Jarda

                                      - Štěpánka, Anička a Tereza

                  v hodu petanq. koulí - Fejfy, Jarda a Honza

                                                - Pavla, Anička a Jindra

 

Hlavu hyeny po spočítání všech výsledků získali      JARDA   a   TEREZA  ( oba už potřetí )

Druzí skončili Miloš a Anička, a třetí  Dindy a Zuzka

V  SÍLE RODU ( DVOJIC )    1. modří ( myslím že samostatně poprvé ) Miloš+Dindy   5 bodů

                                         2. zelení Karel + Jarda  6 bodů

                                         3. červení Hráč + Anička    17 bodů

                                         4.     Honza + Pavla  20 bodů

                                         5.     TomS + Jitka  23 bodů

( body jsou součet celkového umístění )

V neděli postavil Fejfy orienťáček po Levíně - otázky, na které závodníci odpovídali. Celkem 14 otázek a asi 3 km běhu, nebo chůze.

1. Zuzka  39 min

2. Karel s Alexem 47 min

3. Tereza s Tádou 98 min

4. Miloš s Jáchymem 64 min, ale jen 13 kontrol

5. Štěpánka s Jindříškem  65 min a také 13 kontrol

 

Dál se postavily tři týmy. Šěpánka, Miloš a Fejfy,  Jindra, Tereza a Dindy,  Jana, Zuzka a Jarda   

První z každého týmu šli s Karlem až za hřbitov, kde dostali krátký text - básničku, kterou se museli rychle naučit zpaměti. Pak odevzdali text a běželi k druhému ze svého týmu, kde mu předali slovy tento text. Druzí se pak vydali k třetímu členovi svého týmu, kde mu předali slovně text a ten musel text zapsat na papír a odevzdat. Nejlíp předal Fejfy. Jeho text: "Mrtvé úpalem a tichem bylo pozdní odpoledne. Uspávavě ševelily stopy kol.."  byl celkem podobný zadání. Druhý předal Dindy text: "Mrtvé úpalem a tichem bylo letní odpoledne. Tiše ševelily rozjařené děvy v mlází u potoka" Poslední skupina ( Jarda ) nepředali, Jarda se vzepřel.

Správný text: "Mrtvé úpalem a tichem bylo letní odpoledne. Uspávavě ševelily lesy kol dusného stanu."

 

Poslední soutěž byla ve flusání šipek na terč. 6 ran a 5 se počítalo. 

1. Miloš    41 bodů

2. Zuzana 37 bodů

3. Jáchym 35 bodů

4. Karel   34 bodů

5. Dindy  31 bodů

6. Jarda   27 bodů

 

A to už byl úplný konec ...

  

                       

......................................

Společná dovolená Horní Brusnice 18 - 22. 9 2022.

Většina uvěřila, že bude pršet, takže spanilé jízdy na kolech se nekonaly.

společné foto ( chybí Anička s rodinkou a Hráčem a Michal - odjeli ve středu)

Orienťáček tentokrát postavily Pavla s Terezou. 11 kontrol v lese nad Horní Brusnicí. Pořadí závodníků:

1. Tom       28.01 min

2. Michal    37.00

3. Vendula  44.30

4. Karel      54,30

5. Honza    59,15

6. Anička + Martin + Jndřich  60,11

7. Hráč      45.00 ( ale sebral jen 8 kontrol )

8. Zuzka + Jarda + Alex  60.04 ( ale sebrali jen 3 kontroly a pár hub )

      

       

       

       

      

Potrénovali jsme kluky na odrážedlech, hledali poklad, zvířátka v lese, pouštěli draky...

Velcí si udělali jeden soutěžní večer ( 50 otázek ze všeobecných znalostí koupila na webu Tereza ).

Rozdělili jsme se na dvě skupiny ( Tereza, Karel, Jana, Hráč, Michal, Pavla     vs. 

                                                  Fejfy, Martin, Anička, Honza, Vendula, Jarda ).

O parník zvítězila první skupina... 

..................................

10.9. pravděpodobně poslední podzimní VIPRAHLO. Za Bulfy jel Karel. Tentokrát byl plán "žádné podceňování!" Start byl v kempu Zelené údolí u Mladějova ( mimochodem pěkný kemp s velkým bazénem a čistým zázemím ). Příjezd do kempu z Mladějova je pod železničním viaduktem. Zdál se mi trochu nízký, tak jsem vylezl ven z auta a opravdu pár centimetrů chybělo. Tak jsem vycouval a zastavil projíždějící dámu, která čekala, jak můj experiment s průjezdem viaduktu dopadne na druhé straně. Naštěstí je do kempu ještě druhý příjezd - zajížďka asi 2 km. V kempu jsem byl mezi prvními v 9.00, takže jsem měl dost času posvačit, připravit kolo, zalaminovat kartu a popis kontrol. V 10.05 jsem odstartoval. Hned za Mladějovem je dlouhý stoupák v serpentinách, ale byl jsem plný sil, takže nevadilo. První kontrolu jsem sebral ( na kontrolách nebyly lampiony, jen červenobílé fábory a někde opodál kleště - aby nebyly moc na očích) bez zaváhání a následoval celkem prudký sjezd po turistické pěšině do Sobotky. Další kontrola byla pod zámeckým schodištěm - jenže schodišť tam je víc, tak jsem společně s dalšími bajkery chvíli hledal. Další kontrola byla ve Střehomi v hospodě " Na baru". Před hospodou jsem složil kolo a chystal se vběhnout dovnitř, ale kleště visely na futrech. Jeden ze soupeřů mezitím pobíhal uvnitř hospody a klel, než na něj druhý zavolal ať vyleze ven a cvakne si ji. Následovala příjemná cesta podle rybníků a táhlý stoupák do Markvartic. I když v upřesněních na startu bylo napsáno, že na mapě je zelená turistická trasa  - ale ve skutečnosti je zrušená, sjel jsem k přehradě Peklo jakoby po zelené a na hrázi kontrolu našel. Pak následovalo hledání kontrol v lese - bez problémů. V obci Veselice jsem využil turistickou zkratku, takže jsem požahaný od kopřiv a poškrábaný od ostružin dorazil ke kontrole stejně rychle, jako ti co si to prodloužili po silnici. Pořád mířím na jih, čas je dobrý. V dalším lese jsou dvě kontroly - bez problémů. A začíná se lámat chleba. V Rožďalovicích si nejsem jistý na které křižovatce právě stojím, ale všechny varianty vedou někam ke kontrole, tak jedu na jih. Špatně. Sice mám kontrolu, ale zbytečně si najíždím asi dva kilometry a vracím se do Rožďalovic. Čas začíná být napnutý.  Mířím ke kontrole ( tu jsem nemohl nechat ) "chýše druidů" u jednoho z rybníků. Kontrola je vzadu v chýši ( chýše je postavena ze dřeva a uvnitř je velký stůl z pařezu a kolem dřevěné sedačky. Nechápu, že je to veřejně přístupné a není to zničené ). Pokračuju už lehce na sever k dalšímu rybníku  a lesem do Kopidlna. Tam začíná stoupání na Drahoraz a další stoupání k lesu. Kontrolu nemůžu najít. Jezdím po lese sem a tam a nic. Přijíždí další bajker a vracím se s ním na místa, která už jsem projel. Nic. Další bajker a taky nic. Vracíme se a jeden ze soupeřů nachází kontrolu "torzo pomníku" v chroští. To byla první větší časová ztráta. A bohužel ne poslední. V další vesnici mě zmate, že se jmenuje jinak, než je uvedeno na mapě a sjedu z docela velkýho kopce, který musím znovu vyjet a dát se polňačkou opět nahoru k další kontrole. V Bystřici vidím daleko před sebou nahoře nad vesnicí Kotačku, jak mizí za obzorem. Začínám stoupat a už je mi jasné, že limit 6 hodin nedám. Přede mnou černá roztrhaná obloha, cesty jsou mokré, ale zatím neprší. Stoupám nad Rakov  a už řeším jenom jestli mám sebrat další kontrolu v Samšině, abych odečetl míň. Na mapě to vypadá, že seskočím z kola a orazím. Realita je horší - kus na kole, pak do kopce pěšky a zpět. Do cíle je to jen kousek, tak z posledních sil ... Odevzdávám průkazku, viprahlák utrousí něco, že mám pěknej zásek a jdu se opláchnout. Gulášek, birel a domů. Nečekám na vyhlášení, dneska to bude velká bída. Všechny kontroly byly za 10 bodů. Sebral jsem jich 20, 12 mi bylo odečteno. Celkově předposlední ( jedna dvojice sebrala míň a odečetla skoro to samé jako já. Většina bajkerů přijíždí po limitu, ale v téhle disciplíně jsem první! V kategorii M nás jelo 6 a výsledkově skupinu uzavírám. Najeto 106 km, nastoupáno 1238 m, po limitu 32 minut. Jediná dobrá zpráva je, že jsem to dojel. 

Karel

 

.......................................

27.8. se v Hrobcích konal turnaj nejmenších Bulfáčků. Soutěžilo se v několika disciplínách:

         Házení na pyramidu míčky ( 5 ran ), Házení míčky na cíl ( pneu z kola ) ( 5 ran, sbírání oříšků na čas ( 3 min. ), střílení z luku ( 7 ran ), závod na odstrkovadlech ( 50 m ), běh na 50 m

v součtu umístění v jednotlivých soutěžích skončil na  1. místě    JÁCHYM

                                                                              2.-3.         JINDŘICH a ALEX

                                                                              4.-5.         TÁDA a VÁŠA

 

         

Alex s Tádou perníkové medaile okamžitě snědli a nosili si na krku jen šňůrky

Odpoledne mělo být naplněné sportováním na víceúčelovém hřišti. Jenže s malými přestávkami pořád pršelo, takže se sehrál 2x KUBB a pár lidí chvíli poskakovalo na hřišti. Většinu času jsme trávili pod klubovým přístřeškem.

.........................................

13.8. Kolotoč v Berouně. Karel se účastnil jako loni v kategorii M ( muž sám ). Jako loni jeli v kategorii dva samotáři a jako loni Karel skončil na druhém místě. Najel 69 km a nastoupal cca 1100 m. Tantokrát silně podcenil svoje možnosti a dojel do cíle s víc jak půlhodinovou rezervou, což ho katapultovalo až na druhé místo.

.........................................

11.6. se tým Hrbatí bulfové ( Anička s Martinem ) účastnili orienťáku Ztracené kobylky v Kralovicích u Plzně. Letos byl závod na téma filmu Trhák. Ve své kategorii MD obsadili 20. místo ( z 27 týmů ).

.................................................................................................................................................

Tak jsem si přečetl, že po 18 letech definitivně končí závod 50Český ráj. Byl to takový můj tradiční jarní start do nové sezóny. Škoda. Snad někdo jiný do téhle lokality vymyslí podobný závod

.....................................................................

 

Týden běžkařů - letos Chata Javorka  Pernink

6-9.1.2022

Letos to vypadalo, že se budeme jen procházet, ale nakonec bylo sněhu poměrně dost, takže jsme vytáhli i běžky. V sobotu jsme navíc potrénovali volejbal, nohejbal a basket v místní tělocvičně. Mládež sáňkovala a bobovala na zahradě. Večer byl sehrán znalostní souboj mezi muži a ženami. Po velkém boji nakonec zvítězili muži. ( Muži hádali ženské věci a problémy a naopak )

.........................................................

 

PF 2022 přejí Bulfáci

....................................................................................................................................................

V sobotu 11.12. Pavla zorganizovala sportovní setkání Bulfů a přátel. Pronajala tělocvičnu Bios ve Slaném. Na místě v 11 hodin určila tři kapitány a ti si vybrali členy svých týmů.

tým A: Karel + Honza a Iris 

tým B: Fejfy + Anička, Martin, Krystýna

tým C: Honza šimr + Tereza, Ivča

( Pavla dobrala antibiotika a Jana hlídala děti, takže se do sportů nezapojily. Taky se na nás přišla podívat Míša, ale nesportovala )

Nejdřív jsme postavili hřiště na florbal a týmy začaly bojovat každý s každým. Oba zápasy vyhrál tým A, druhý tým C a třetí tým B.

Následovalo postavení sítě na volejbal. Tady byl nejlepší tým C, druhý tým A, třetí tým B

Poslední zápasy v basketu: Vyhrál opět tým C, druhý tým B a tým A úplně vyhořel.

Takže celkově vyhráli: Honza Šimr + Tereza + Ivča

Zbylo nám trochu času do pronajatých 3 hodin, tak jsme zavzpomínali na mládí a zahráli si vybíjenou. Dva týmy - Fejfy + Karel a Pavla, Honza + Tereza a Martin. Po vyrovnaném boji nakonec vyhálo druhé družstvo. 

.............................

6.11. nastoupili do běžeckého závodu Ádrkros ( 9 km ) Pavla, Honza a Martin. Všichni doběhli a nejlepší byla Pavla 18. z 24 žen ( celkově 185. z 225 v čase 56.37 min ), Honza 77. z 82 mužů ( 201 celkově v čase 58.03 min) a Martin 80. z 82 (215. z 225 v čase 1 hod, 3 min). Vítěz závodu doběhl za 33.33. min. 

...........................

Dušičkové Ztracené kobylky se jely v sobotu 30.10. Pavla s Terezou nezklamaly a vyjely si druhé místo v kategorii DD. Za prvními skončily jen o chlup. Víc dvojic v DD nejelo. Celkově skončily  24. z 32 dvojic. Přihlášených bylo o dost víc, ale z různých důvodů nedorazili ( Včetně Aničky s Martinem ). Závod se jel na 5 hodin a start byl v hospodě Mexiko ve Sklenařicích u Jablonce n.N.

         

....................................

Tak po sedmi letech jsem se vrátil na trať Jesenického surovce. V sobotu 23.10. v  11.00 vystarovalo 150 bajkerů do závodu. 61 vyrazilo na 1 okruh 25 km, zbytek dva okruhy. Tradičně jsem zvolil  25 km / 455 m nastoupat. Počasí 8 st.C, v lesích mokro, ale cesty dobré. Stromy, které spadly v týdnu, byly odklizeny a jeden ostrý sjezd rozemletý od deště byl zrušen. Nejelo se mi úplně fajn, ale čas mám trochu lepší než před 7 lety, takže bych měl být spokojený. V naší kategorii - muži bez rozdílu věku jsem dojel 24. z 34 v čase 1.22 hod. Karel.

.......................

3.10. Kontrolbraní ( 3 hodiny ) v Kocourově u Velemína. Krásné počasí, v lesích poměně sucho, pěkná mapa a popisy kontrol. A přesto se nedařilo. Karel jel v kategorii M a skončil 13 z 14, celkově 38 z 46. Alespoň celkově to mohlo dopadnout líp. Jenže si špatně přečetl popis kontroly ( možná to bylo i tím, že si těsně před kontrolou sundal brýle, že už to dojede bez nich ) - napsáno bylo "dno výpusti rybníka" a on si vymyslel, že je to "dno vypuštěného rybníka" . Takže chodil po zarostlém dně vypuštěného rybníka a marně hledal... Když se s kontrolou rozloučil a přelezl zpět vysokou hráz, nahlédl ještě do betonové výpusti rybníka a hele - kontrola tam byla. Deset minut v háji a přes jednu kontrolu už jen do cíle. Výsledek nic moc, ale jako nedělní projížďka super ( 45 km/ 965 m nastoupaných ).

.............................

25.9. se konala 14. valná hromada Cyklobulfu. Přítomno bylo 12 členů

Takhle nějak by měl vypadat Bulf připravený na Valnou hromadu !

V sobotu i neděli bylo teplo. K sobotnímu obědu byl gulášek z kližky od Dindyho vařený v kotlíku na ohni.  

Dindy připravil čtyři disciplíny a nejlepší výsledky předvedli:

LUK - Karel, Jarda a Hráč

OŠTĚP na cíl - Dindy, Jindřich a Anička

VZDUCHOVKA na 12 ran - Miloš, Jarda a Karel

PISTOLE na 12 ran - Miloš, Karel a Anička

Poprvé za muže i celkově zvítězil Miloš, druhý skončil Karel, třetí Hráč. Za ženy opět zvítězila Anička, druhá Zuzka, třetí Tereza.  Miloš a Anička si odnesli odznak hyeny.    

V neoficiální soutěži SÍLA RODU se poprvé v historii stalo, že všechny rody mají stejně, takže vítězí ZELENÍ, ČERVENÍ i MODŘÍ. ( zelení: Karel+Jarda 7 bodů, červení: Hráč+Anička 7 bodů a modří: Miloš+Dindy 7 bodů )

Nedělní soutěže ( pěší orienťáček od Fejfyho ) se účastnili čtyři běžci. V lese severně od Levína Fejfy rozmístil 12kontrol ( označení kontrol bylo symboly, neboť Karel nedovezl lampiony ). Les je hodně zarostlý a cesty nejsou moc dobře vidět. Nejlíp se s nástrahami lesa popasovala Tereza a zvítězila v čase 44 minut. Druhý doběhl Karel za 1 hod a 11 minut. Třetí Zuzka s penalizací za jednu nenalezenou kontrolu za 1 hodinu a 25 minut a čtvrtý Jarda se stejnou penalizací za 1 hodinu a 30 minut. Jarda se navíc u jedné kontroly propadl do někým nalíčené pasti a odřel si nohy.

Jindra všem uvařila polévku a odpoledne jsme opustili Levín.

 

............................................ 

11.-18.9. Bulfové zorganizovali společnou letní dovolenou. Ubytování na samotě v Zábrodí, nedaleko Náchoda. Vybavení objektu - vířivka, sauna, bazén, hřiště na volejbal, spousta prostoru pro výběh kluků. Vyzkoušeli jsme jízdu s vozíky a sedačkami pro děti, dokonce jsme měli i pěší orienťáček. Postavil ho Fejfy v lokalitě Žaltman v Jestřebích horách. Do závodu vstoupilo devět běžců. Běželo se za mírného deště a terén byl hodně členitý. Délka trasy cca 4 km a 7 kontrol mělo prověřit naše síly po týdnu dovolené. Nejlepší výsledek zapsala Tereza 30 minut, druzí Honza a Karel 32 minut, třetí Martin a Eliška 34 minut ( Eliška běžela poslední a sbírala lampiony, takže jsme z jejího času odečetli 3 minuty ), čtvrtá Pavla 35 minut, šestá Anička 44 minut, Jarda sebral jen 5 kontrol a Zuzka se rozhodla, že bude raději sbírat houby a nenašla tedy kontrolu žádnou. 

...............................

22. 8. se jel v Čerčanech silniční závod Železný dědek. Za Bulfy jela Pavla v kategorii RETRO 22 km.Dala to za 50 minut a skončila na 2. místě , pár minut před svým tátou. ( celkově 4. z 8, co jeli 22 km ). Jelo se za deště, takže nic moc...

..............................

7.8.2021 se konal orienťák Kolotoč v Berouně. Pořádal ho Hvězdář (PPruner) a novinkou bylo, že k označení kontrol nepoužil tradiční lampiony, ale QR kódy - asi 5x5xcm, které nalepil na místa kontrol. Trochu jsem z nového systému znervózněl. Zuzka mi nahrála aplikaci IOrientiering a vybaven do boje jsem nastoupil před 10 hod v sobotu na start. Počasí + 29 st.C, sluníčko, bezvětří - prostě super.

Alex dokončuje seřízení brzd, kontroluje funci zvonku a nastavení převodů těsně před startem

Na startu jsem sejmul první QR - tím jsem se zaregistroval do závodu, pak druhý - tím jsem odstartoval a mohl jsem vyrazit. Na mapě jsem vybral západní úsek od Berouna, skoro samé lesy. Takže chládeček, ve stínu, bohužel realita byla jako obvykle jiná. První dvě kontroly byly u Berounky, takže pohoda, snímání QR kódů fungovalo. Na mobilu se ukázalo číslo kontroly, počet bodů a čas od minulé kontroly. Najel jsem na stoupák na Zdejcinu po silnici a nahoře šup do lesa. A začalo to - bahno, bláto, klacky přes cestu a tak vždycky v lese. Na prvním prudším stoupáku jsem odhalil, že mám sjeté zadní kolo, když jsem chvíli šlapal na místě. Takže dál pěšky, zaflákat si kufry na botách a rvát to nahoru, ale i dolů - v bahně se mi nechtělo si ustlat. Šestá kontrola vypadala odpočinkově - dlouhý táhlý sjezd po široké cestě. Jenže se jelo fakt dobře a přejel jsem ji, takže zpět půl kilometru, sejmout QR a znovu dolů až na silnici u Zahořan. Pár metrů asfaltu a stoupák po kamenité úvozové cestě. Za sebou slyším šustění kol po kamenech, tak si pomyslím, že tady má někdo našláplou fyzičku, ale míjí mě dvě elektrokola. Stoupák se překlápí do roviny a proti mě kráčí jezdkyně a tlačí elektrokolo. Říká, že je přes cestu velká louže. Odpovídám, že nevadí a jedu dál. Louže byla skutečně velká, ale aspoň jsem částečně omyl bajka. Snímám kontrolu u menhiru a po pár metrech na silnici znovu šup na úvozovou cestu, tentokrát směrem dolů. Na cestě teče potůček, kolem bláto, takže žádná změna. Po další kontrole se cesta zvedá až na louku, kde je jen jedna cesta ke kontrole a tam je zákaz vjezdu. Potkávám další závodníky a ti volají Hvězdáře, jak dál - samozřejmě musíme do zákazu po soukromém pozemku. Z druhé strany prý žádný zákaz není. Takže dolů do lesa a zpět na cestu. Pak po polňačce do opida Stradonice. QR je na velkém dřevěném křesťanském kříži ??. Následuje seběhnutí z opida na silnici v Nižboru, přejetí mostu přes Berounku a stoupák po modré značce k další kontrole. A tady jsem udělal začátečnickou chybu - cesta ke kontrole měla být doprava a já nad sebou zahlédl jak zprava přijíždí dvojice závodníků. Takže - logicky - jedou od kontroly. Jenže chyba, jeli po cestě, která nikam nevede. Najel jsem na ni a pořád mi nedocházelo, že  jedu blbě, až jsem najednou vyjel z lesa přímo u železniční trati, tedy u Berounky. Následoval výstup lesem. Hlavou se mi honily myšlenky na to, kdo by mě tu našel, kdybych zkolaboval a není tu cesta... Vyrval jsem tu stráň až na tu opravdovou cestu, našel kontrolu a do cíle zbývala hodina. Jenže mi došla motivace a hlava řekla, že je čas se vrátit. Takže dolů na silnici a podle Berounky do cíle. Sejmul jsem poslední cílový QR a relax. Času mi zbylo dost, mohl jsem vzít ještě jednu za 30 a jednu za 10. Ve dvojici by to tak dopadlo, ale když jedu sám, už mě nikdo nepřekecá...

Najel jsem 46 km, nastoupal 969 m. Kolo i já koule bláta, ale v podstatě jsem spokojený. Ve výsledkách mě to hodilo v kategorii SÁM na 2. místo ( ze dvou ), celkově 23. z 35 týmů. Chyb nebylo tolik a nepřijel jsem úplně vyčerpaný, což je dobrý vklad do dalšího závodu ( YESMAN ).

Systém QR kódů nebyl špatný, ale musí být dobře napsané popisy kontrol ( což byly ), jinak nejdou nalézt, protože na kontrolách nebyly lampióny, jen na dvou byl poblíž pověšený fábor. Nevím jak by to fungovalo za deště a ražení je trochu pomalejší, než kleště - než zaostří QR kód mobil. Karel 8.8.21

 

.........................

Soustředění před EHD proběhlo 16.-18.července 2021 opět v Mrači. Pavla s Honzou připravili sérii sportů ( tenis, nohejbal, beach, pinčes-ten se nakonec nehrál, protože chtěli všichni prodloužit beach ). Samozřejmě proběhla lukostřelba. Pěší orienťák postavila Pavla v blízkém okolí Mrače s limitem 1 hodiny. Časovka na kole se jela na jednom kole ( Pavly ) po silnici cca 7 km/nastoupat 210m, lukem se střílelo 8 ran a 5 nejlepších se počítalo, tenis byl sice každý s každým - to se ale povedlo jen Honzovi a Karlovi a nohec se hrál ve trojicích - 3 týmy ( Anička,Terka,Honza vyhráli, Pavla,Fejfy, Hráč druzí a Míša,Martin,Karel třetí ). Po obodování jednotlivých disciplín se vyrýsovaly tyto výsledky: 

orienťák - 1. Fejfy     2. Tereza      3. Honza

časovka - 1. Fejfy,     2. Tereza      3. Honza  

tenis      - 1. Pavla     2. Honza      3. Karel

luk         - 1. Karel     2. Zuzka      3. Tereza

beach se hrál v různých týmech a výsledky nejsou známy.

Celkovým vítězem ( z těchto 5ti disciplín ) se stal Fejfy ( 2. Honza, 3-4. Tereza s Karlem ) 

( 5.Anička,6.Pavla,7.Zuzka,8.Hráč,9.Jarda,10.Martin,11.Míša - ta soutěžila jen v sobotu ).

Počasí po oba dny super ( jen Fejfy a Zuzka si užili trochu deště při časovce ). Burgrpárty i losospárty dopadly na jedničku. Jídla bylo opravdu dost i pro malé žrouty. Premiérově byl sehrán souboj ve stolní hře SCYTHE - v sobotu večer a do konce vydrželi hrát Karel, Jarda a Fejfy ( vítězství zaznamenal Karel, druzí skončili shodně Jarda s Fejfym ) - konec byl ve 2,30 hod v neděli.

Organizace i sportovní úroveň jako vždy na vysoké úrovni a účastníkům EHD 2021 přejeme šťastný los čísla týmu a úspěšné zápolení !

"Vzhůru Bulfové !!!"

 

..................................

19.6. se v Benecku vzali Terka s Fejfym. Samozřejmě zazněl i Černý korzár ( naše hymna ) a přijel i Ziky s Magdou a Žofií.

..........................

12.6.2021 se konal 10. ročník Ztracených kobylek. Za Bulfy se na start postavila trojice Pavla+Honza+Vašík v kategorii PL ( pidilidi ). Zabojovali a utrhli 4. místo ve své kategorii ( z 11 týmů ), jen 5 bodů za 3. místem. ( celkově ze 186 týmů 152. místo ). Vašík otevřel svoji sportovní závodní kariéru skvělým umístěním! Zatím je jediným z nejmenších závodníků, který sbírá soutěžní zkušenosti ( kromě Tobíka, který ale závodí na Novém Zélandu ). 

 

 

......................................

23.5.2021 - Konečně uvolnění po COVIDu a první společná akce na hřišti v Hrobcích. Nohec a basket spojený s hlídáním těch nejmenších. Bylo znát, že sportování chybí. Vyčerpání přicházelo rychle. Přálo nám i počasí. I když závěr po 3 hodinách přišel rychle s prudkým deštěm. 

 

 

 

14.4.2021 Obec Hrobce doplnila areál rozhledny lavicemi, stolem a odpadkovým košem.

...........................................

Včera, 8.3.2021 nás navždy opustila naše dlouholetá členka Sylvie Pátá.

R.I.P.

...........................................

PF 2021 přejí Bulfáci

....................................................................................................................................................

Dne 11.9. - 12.9. se uskutečnil první ročník závodu 250 ČESKÝ RÁJ s oficiálním názvem COMPRESSPORT 250 ČESKÝ RÁJ. Původní květnový termín musel být kvůli koronaviru přeložen právě na zářijový termín. Trasa začínala v Turnově a končila v kempu v Sedmihorkách. Na start se postavilo 52 teamů a já byl členem uskupení Pivo a Myslivec. Start nám byl přidělen od organizátora na základě zaslaných předpokládaných časů na 19:05. Závod se konal formou předávání štafetového kolíku mezi jednotlivými běžci týmu (v našem případě GPS lokátoru), který vysílal polohu běžce, a tak mohl celý tým on-line sledovat jeho polohu na trase a připravovat se na další předávce bez zbytečných prostojů a zdržování. Sice to mělo své mouchy a čip nevysílal neustále, ale po určité periodě, aby vydržel celý závod. Nicméně i tak to bylo dost přínosné a mnohokrát i napínavé při sledování stojící, či pomalu se přibližující, tečky v mapě. Celkem jsme měli v týmu osm běžců (6 kluků a 2 holky) a byli jsme rozděleni do dvou aut po čtyřech, aby se na jednotlivých předávkách netísnilo kromě běžců i moc aut a fanoušků. Závod byl rozdělen na 24. etap o průměrné délce cca 10 km s různým výškovým  profilem. Mně připadly úseky s pořadovým číslem: 4. (Vyskeř - Vyskeř), 11. (Sobotka - Trosky) a 18. (Michovka - Záhoří).  První a druhý úsek jsem běžel v noci a na cestu mi svítila čelovka, měsíc a občas i světlo od soupeřících konkurentů. Počasí bylo na září poměrně teplé, ale noci již studené, a tak jsme byl rád v noci za bundu a ve dne si zase přál, ať se schovám na trase do stínu lesa či skal. S každým dalším uběhnutým kilometrem se rapidně zvětšovala únava na trase. Navíc jsme měl přiděleny úseky s profilem, který začínal v lehce zvlněném duchu (lezení po skále na prvním úseku se nepočítá) a končil těžkým stoupáním po asfaltu do Záhoří. Nálada v týmu byla dobrá a v noci se dokonce našel i čas na cca dvou hodinový spánek našeho auta, zatímco druhá čtveřice neúprosně ukrajovala svoji porci kilometrů. Zde bych to přirovnal ke klasické 24 hodinovce, jen ve více lidech a tedy byl čas na jistou regeneraci. Napovídá tomu i náš výsledný čas 24:03:30, což v konkurenci stačilo na 22. místo celkově z 50 týmů, kteří dokončili. Původní plán byl asi o 1,5 hodiny kratší, ale bohužel se to nepovedlo, tak snad příště. Závod jsem si užil, i když hrozilo mé odvolání k porodu, protože každou hodinou se měl narodit Tadeáš, ale naštěstí mi dopřál plnou porci kilometrů :-) v čase, který snad tým trochu podpořil.     

Tom F. (29.12.2020)

Ondra s Tobíkem, Štěpánkou a Happy sbírají zkušenosti v orienťákách na NZ. Zatím obsazují horší pozice ve výsledkových přehledech, ale to se zlepší. 

Ondra si zkusil Vánoční orienťák XMAS2020 13.12.2020 na 2 hodiny a v kategorii mužů skončil první ze čtyř týmů.  Běžel 1.48 hod a sebral 800 bodů. Na NZ bude za pár dní léto, to se jim to běhá...

.........................

Teď jsem nebyl delší dobu na Stonehillu, až včera. A bylo to znát. Naši spoluobčané zaneřádili celý prostor dokonale. Asi si tam někdo dělal i Halloween - zůstaly tam rozsekané dýně, včetně rozbitých skleněných svíček. Nějací dobrovolníci nám tam dali místo betonového odpadkového koše dva sudy, ale ten větší 200 ltr jsem musel odvézt, protože by ho nešlo rozumně vyprazdňovat. 

 

25.10.2020

..........................

5. září 2020 se konal Keltský den na Levíně, spojen s oslavou 15 let trvání CYKLOBULFU.   

V sobotu i neděli bylo teplo. Nic na tom nezměnil ani sobotní slejvák. Jen trochu zbrzdil soutěžení. K obědu byl vepřový gulášek vařený v kotlíku na ohni.  

Dindy připravil pět disciplín a nejlepší výsledky předvedli:

LUK - Dindy a Karel, Zuzka

OŠTĚP - Dindy, Zuzka

KOULE - Jarda, Anička  

VZDUCHOVKA - Miloš a Anička

PETANQ - Dindy, Štěpánka

Zdálo by se, že celkově zvítězil Dindy, ale dvě disciplíny mu vůbec nevyšly, takže skončil až třetí, za Martinem a Jardou, který zvítězil a odnesl si jako loni odznak hyeny. V ženách byl na čele stejně vyrovnaný boj, jako v mužích a nakonec zvítězila jako loni Anička. Druhá skončila Zuzka a třetí Štěpánka.    

V neoficiální soutěži SÍLA RODU vítězí ZELENÍ ( opět ), druzí jsou ČERVENÍ a třetí MODŘÍ.

Test ze znalostí o Cyklobulfu ( 20 otázek ) nejlépe zvládla Jana  - 19 správných odpovědí

Nedělní soutěž - procvičení krátkodobé paměti s přesunem mezi stanovišti. ( 7 slok básně F. Hrubína ) nejlépe zvládla Zuzka ( těsně porazila Miloše )

   

.............................

Dne 22.8. se konal závod Pyšelský kopeček v náhradním termínu, protože se běžně běhá už v dubnu. Trochu jsem měl natrénováno z Jeseníků, ale nechtělo se mi do půlmaratonu, protože hlásili opět vedra a navíc v týdnu před závodem se mi zrovna moc lehce neběhalo. Tedy jsem zvolil kratší trasu na 11 km s převýšením kolem 300 m. Po startu jsem se snažil držet v popředí, ale tempo čela bylo až moc rychlé a tak jsem si trochu zvolnil. Na 5 km jsem proběhl občerstvovačkou bez osvěžení, protože kelímky nebyly. Byla to asi lehká chyba, protože v závěru to bylo znát. Ještě na cca 9 km se mi běželo dobře a držel oční kontakt se závodníkem předemnou, ale pak přišla dvě stoupání a musel jsem zvolnit a ztratil jedno místo. Nicméně i přes tuto skutečnost jsem obsadil 5. místo v kategorii a 7.místo celkově z 69 startujících. Tedy jsem zopakoval podobné výsledky jak v předchozích letech a tedy hodnotím závod jako solidní trénink na další akce.  

Tom F. (29.8.2020)

......................................

 

Tak jsem pořídil nové razítko rozhledny. Množí se dotazy na něj a staré zmizelo v propadlišti dějin hrobecké hospody. 

Karel

................................. 

Dne 1.8. se konal závod Kolotoč se startem a cílem na kladenském Sletišti. Na tento závod jsem byl pozván od Hvězdáře na Ztracených kobylkách a původně měl být můj parťák Karel. Avšak vlivem lehkého zdravotního problému, který ho limitoval v tréninku a nedovolil mu udržet formu na top úrovni, mě raději odkázal na Sašu Kotačku, který hledal někoho do dvojice. Zkusil jsem ho tedy oslovit a skoro to vyšlo, ale už jsem byl druhý náhradník a tak jsem se nakonec dohodl s prvním náhradníkem Rosťou Sladkým. Saša mě předem varoval, ať si dám pozor, že ve vedrech to Rosťa úplně nemusí, což bylo v pohodě, protože já to mám stejně. Jelikož bylo v den závodu 34°C ve stínu, tak to bylo "přesně pro nás". Po lehké domluvě na startu, že budeme mapovat oba a vzájemně se doplňovat jsme vyrazili vzhůru 5-ti hodinovému limitu směr Nižbor. První dvě hodiny jsem to začal tahat a celkem se nám dařilo i v dohledávkách a pár týmů co známe jsme trochu znervózňovali, když jsme vždy trefili kontrolu a to, co na nás najeli zase ihned ztratili. Nicméně téměř 50 km v nohou po dvou hodinách bylo nad očekávání a test sil teprve měl přijít. Další hodinku a půl jsem nechal tedy Rosťu držet si své tempo co potřeboval a trochu to jistil ze závětří. Na řadu přišlo několik stoupání a výběh na rozhlednu, který mi byl svěřen. Po občerstvení u místního provozního nám chybělo cca 2 hodiny do cíle a čekalo nás jedno z nejhorších stoupání a několik kontrol po kopcích. Po domluvě jsme zvolili defenzivní taktiku s vynecháním dvou kontrol v kopcích nad údolím a zvolili jsme přímý postup kolem Kellnerova obydlí v Podkozí. Zbývala hodina a já měl jasný plán, 5 kontrol a vzhůru do cíle, Rosťa však řekl, že již nemá kde brát a tedy se zvolila varianta 3 kontrol s cca 18 km do cíle. Převzal jsem tedy mapovou koncovku závodu a snažil se o motivaci, protože ze zkušenosti vím, že poslední hodina rozhoduje o výsledku celého závodu. Rosťa musel trpět jak pes, ale jel co mohl a cílem se nám podařilo projet dvě minuty před limitem. Celkem se nám podařilo nasbírat 27 kontrol i jednu kontrolu s bonusovým bodem. Hodně týmů dojelo po limitu či je potkalo něco podobného co nás, protože bylo opravdu nesnesitelně. Rosťa si musel hned po dojezdu lehnout a odpočívat a já mu zajišťoval servis v podobě občerstvení. Po vyhlášení navíc dostal i značné žaludeční obtíže a tedy si hrábl ten den na samé dno. Nebyl v tom rozhodně sám, jedna holčina tam zkolabovala a nebyla schopná ani chodit a museli pro ni zajet až do areálu. Nyní ale k veselejšímu, i přes změnu plánu jsme obsadili 3. místo v kategorii a 4. místo celkově ze 44 týmů co dokončili. Na absolutní vítězství nám scházely právě ty dvě kontroly a tedy možná příště a doufám, že už s Karlem.

Tom F. (29.8.2020)

..................................

25.7. se účastnil Martin ( Aničky ) svého prvního orienťáku - Rakovnické cyklování. Jel ve dvojici s názvem Mutějovický válec a podle nepotvrzených zpráv bojoval hlavně s technikou, když mu několikrát vypadlo kolo z rámu. Nicméně závod dokončilna 22. místě z 24 dvojic. Začátky jsou těžké, ale ono se to zlepší. Hlavně nepolevit!

Karel

...................................

13.6. 9. ročník orienťáku Ztracené kobylky. Původně měl jet Fejfy s Terkou, ale nakonec svolil k spoluúčasti Karel a tedy se dvojice posunula do kategorie MM+ ( součet věků nad 90 let ). Předpověď počasí nevypadala špatně ( lehký deštík a vedro kolem 30st ). Start byl opět v Mladoticích v kempu. Letošní téma závodu bylo - seriál Návštěvníci. Oba závodníci nakoukali všech 15 dílů a lehce potrénovali na biku. V sobotu po 9.00 se sešli na místě - sluníčko svítilo, nálada dobrá, k dispozici banány, pití a organizátoři hlásili organizační pokyny. Připravili jsme biky a v 9.40 už stáli na výkladu trati. Mapa se dává až na startu, takže pokyny k několika kontrolám byly dost zbytečné - nikdo si nepsal poznámky. V 10.00 vystartovaly první dvojice a po minutě vyrážely další a další. v 10.36 jsme dostali mapu a začali vymýšlet postup. Začátek se nám zdál jasný a pak to doupravíme... Vyrazili jsme do kopce po silnici na Mladotice a zkusili první zastávku v hospodě ( sice měli otvírat až v 11 hodin, ale před ní už seděl nějaký násoska s půllitrem, tak jsme to zkusili ) a u Velkého učitele dědy Drchlíka obdrželi prvních 20 bodů. Kousek nad Mladoticemi najíždíme na polňačku pod dráty VN a míříme k první kontrole. Sbíráme bez problémů i další tři. Na páté kontrole ( malá třešeň ) trochu hledáme, ale ztráta není velká a pokračujeme dál na jih. Další kontrola je v hlubokém zářezu u potoka, ale lehce dohledatelná a pokračujeme stále na jih k Berounce. Rozhodli jsme, že nebudeme zbytečně objíždět řeku na most a že ji přejdeme. U chalupářů se dozvídáme, že nedaleko je brod a že jsme už druzí, kdo se na něj ptá. A taky ža nám chytí kola, až poplujeme od brodu po proudu. Chvíli tápeme na břehu, pak se vrháme do vysokého porostu kopřiv, společně s další dvojicí DM, která přijela z opačné strany. Zouváme se a Fejfy jde do proudu. Vody je místama do pasu, kolo nad hlavou a boj s proudem. Po deštích má Berounka sílu. Přebrodíme na druhou stranu a nikdo se nepotopil, takže 100% úspěch. Nazouváme tretry a kontrola je kousek od našeho místa vylodění. Následuje dost prudký výšlap po lesní cestě - tlačíme kola a potkáváme živou kontrolu s otázkou na téma závodu. Vytáhl jsem otázku, jaký byl název expedice Adam 84 ( Expedice Naděje ) a dostáváme další body do naší karty. Přehodnocujeme směr postupu a tady pravděpodobně děláme chybu. Sjíždíme dál na jih a přes zavřenou oboru ( přelézáme vrata ) opět přijíždíme k Berounce, tentokrát k jezu. Fejfy jde do vody a zkouší v tretrách jít po hraně jezu. Nezdá se mi to jako dobrý nápad. Vtom k nám přichází asi místní maník a říká, že před chvílí byli na protějším břehu nějaký cyklisti, ale že to vzdali, že u protějšího břehu je jez rozbitý. ať to přejdeme pod jezem, že je tam maximálně metr vody. Posloucháme, i když to může být i "dobrá rada", abychom pobavili chlapy, co sedí s pivem u stolu na břehu. U vody sedí maminka s malými dětmi a potvrzuje, že tam není moc vody, ale že je studená. Což nám nevadí. Přebrodíme, tentokrát s botama a díváme se nahoru na louku, kde jsou vidět špičky komínů nějaké budovy. Je hodně vysoko. Nedá se nic dělat, zase tlačíme kola až do Čivic. Obloha se začíná zatahovat a u Dobříče už prší. Do toho se zvedá vítr a padají drobné kroupy. Sbíráme kontrolu za 35 bodů a protože už nám docela dochází čas, trvám na tom, že už přes vodu nepůjdeme a přejedeme Střelu po mostě. Jedeme na sever a cestou ještě dobíráme tři kontroly. Fyzička je lehce nad nulou a poslední kopce se hodně přemlouvám a přemýšlím, jestli to je nutný ve svým věku zkolabovat pár kilometrů před cílem. Závěr už je plně v režii Fejfyho, mám neprůhledný brýle a odevzdaný výraz. Frčíme bahnem po lesních cestičkách za chroupání zasviněných biků a bez zaváhání přijíždíme do cíle s čtyřminutovým zpožděním. V kempu je pohoda, sluníčko, pití a jídlo...  Dáme si řízek a malinovku a jdeme umýt kola ( druhý den ho doma ještě čistím dvakrát, aby z něj zase byl bike ). Vyčekám si frontu na sprchu a smývám vrstvu bláta. Pak už jen čekáme na vyhlášení výsledků. Dnes jelo celkem 195 dvojic. V naší kategorii 14 dvojic staříků. Konkurence je veliká - většinu jmen známe. Končíme na 8. místě se 495 body Za Kroupou a Slavíkem. Za náma Sunkovský s Benediktem ( Jesenický surovec )  a RaMach. Vítězí místní dvojice. Je úsměvný, že v kategorii MM ( mladý koně ) bychom byli 7. ( 1 bod za 6. místem ). Celkově končíme na 23. místě ( 195 dvojic ) a to není špatný. Při  vyhlašování  výsledků komentátor ocenil ( "Někteří blázni prý brodili Berounku" ) ty dvojice, co šly řekou a to netušil, že my jsme to udělali dvakrát. S výsledkem jsem spokojený ( Fejfy samozřejmě pomýšlel na bednu ) a vidím, že tam byly i možnosti, jak výsledek vylepšit. Snad příště. Jo, ještě maličkost - až doma jsem zjistil, že mapa nebyla orientovaná na sever - proto jsem v průběhu závodu nechápal ty podivné směry cest.      Najeli jsme 85 km a nastoupali cca 1.300 m.

 

               výšlap po prvním přechodu Berounky                                      v cíli

                                                                                                                                                                                                                                                                                                    Karel

.........................

Doba koronavirová snad už konečně skončila. Karlova výhra ze svatby Šimrů ( "grilování s novomanželi" ) se tedy mohla krásně zrealizovat. Grilovalo se na plynovém a vodním grilu v sobotu 6.6.2020. Vůni klobás a krkovičky s námi sdílel i Alex. Protože celé odpoledne drobně poprchávalo, seděli jsme uvnitř a blafali ...

.................................

Letošní soustředění na běžkách v Abertamech ( 9.- 12.1. ) trpělo nedostatkem sněhu, takže se dalo běžkovat na Fichtelbergu, ale i tam to nebylo valné - navíc tam v sobotu připravovali závody a v neděli je pořádali. Takže jsme se letos prošli a navštívili v pátek hospodu v Horní Blatné Vlčí Jáma na náměstí, která spíš zklamala, v sobotu novou restauraci s pivovárkem na Rýžovně ( pivo 8 st Školák, 12 st. Boží Dar a 13 st. Rapl ), která ještě nebyla úplně dostavěná, ale pivo i jídlo OK. V neděli v oblíbené restauraci v Božím Daru - Daniela, kde vaří hodně dobrý kuchař.  Letošní večerní hry: pátek ACTIVITY ( pantomima )   - vyhrála dvojice Fejfy s Terezou, sobota RISK - vyhrál Jarda s podporou aliančního spojence Terezy. Karel, Honza, Anička a Fejfy se jako sólisti neprosadili.

Naše výprava na vrcholu Fichtelbergu 1215 mnm

..................................

5. ledna Pavla s Honzou zahájili závodní sezonu. Na běžkách vyrazili v Bedřichově na každoroční B5H ( pětihodinovka ). Letos jelo 135 dvojic, v kategorii MD 42. Naši borci skončili na 25, resp. 85 místě. První dvojice MD sesbírala pro srovnání 792 bodů, Šimrovi 456.

..................................

Tak jsem byl uklidit kolem rozhledny na Stonehillu a betonový koš, který tam dala naše obec, je úplně zničený. Asi do něj někdo o Silvestra dal dělbuch. Stejně tak je zničený i jeden sloupek, z těch co ještě zbyly kolem pozemku. 

Karel 6.1.2020

........................................

                    

   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Úspěšný rok  2020  přejí  Bulfové !!!

( na nové cyklostezce u Dobříně  1.1. 2020 )

 

...........................

Ve dnech 06.12. - 8.12.2019 se uskutečnil 26. ročník Pražské stovky. Jak již název napovídá, tak se jedná o závod na 100 a vice kilometrů. Naštěstí byla také vypsána trasa kratší a to na 60 km s převýšením přes 2.000 výškových metrů. Ještě pár dní před závodem jsem laboroval s účastí, protože se mi nechtělo “běžet” několik hodin v dešti. Naštěstí, den před startem byla předpověď příznivá a tak jsem do toho definitivně šel. Start byl situován v Nižboru a díky zimnímu období a brzké tmě se startovalo již v 7:30. Abych se dostal na start, tak bylo potřeba vstávat ve 4:00, což se povedlo včetně probuzení Terky. Byla samozřejmě moc ráda, že má delší víkend vlivem brzkého budíčku, což jí přešlo po otevření lednice, ze které jsem vytáhl všechny dobroty. Při cestě vlakem ke mně přistoupil další odvážný z myslivců, Jirka Skříček a další z odvážných Patrik Roštík se již tou dobou prořezával tmou na nejdelší trati o délce přes 135 km. Po dojezdu na start následovala prezentace a hned na první dobrou mě po vyřknutí jména u stolku oslovil někdo z desítek lidí v řadě a povídá “To jsi ty ten borec z TRAILTOUR” Je paradox, jak se dokáže šířit jméno, aniž by se o to někdo snažil. Chtěl jsem říci, že to musí být brácha Štybar, ale jelikož by to nikdo nepochopil, tak jsem řekl “jo to budu asi já” a šel jsem na záchod s vykopnutými dveřmi, kde byla fronta až za roh (který sloužil jako jediná “schovka”) a jednotlivý návštěvníci měli klid na práci asi jako Jágr na autogramiádě. Po návratu za Jirkou najednou volá Olaf (ředitel závodu) jak z pohádky, za 3 minuty je start. Po chvilce váhání jestli to není vtip říkám „pojďme ven“ a Jirka mě následuje asi za další minutku. Vyjdu ven a najednou se ozve start a já si říkám něco je špatně, ale nikam se necpu, protože si chci popřát s Jirkou na úspěch v závodě. Mám štěstí, protože se Jirka objevuje ve dveřích zdejší sokolovny a můžeme tento nezbytný úkon uskutečnit. Díky startu ze schodů k vodě je před námi trychtýř závodníků, a tak spořádaně čekáme a mně se to zdá jako věčnost, protože jsme téměř až na konci startovního pole. Když se dostaneme ke schodům, tak vidím čelo závodu, jak už běží přes most cca 500 m od naší pozice. Nedá se nic dělat, rozloučím se s Jirkou a pokouším se zabrat a trochu to čelo seběhnout. Pomalu předbíhám jednoho závodníka po druhém až na první kontrolu (cca na 2 km), kde se značí do průkazky absolvovaný bod na trase. Přede mnou je zase cca 15 lidí a jediná fixa pro značení znamená, že mám jisté další zdržení. Na kontrole stojí jeden kluk s holkou a říká ji “No pokud chceš v závodě uspět, tak musíš běžet z čela, jinak čekáš v takovéto frontě”. Nevím, jaká to byla zpráva pro ni, ale pro mě to znamenalo, že dosavadní snažení se znovu smázlo, a tak běžím dál a zkouším to držet i do prudšího kopce. Po cca 15 km na první oficiální čipové kontrole si dávám 1 dcl Kofoly a kousek banánu a upaluji dál. Trať se přibližuje ke Svatému Janu pod Skalou a já sbíhám silnou dvojku, za kterou se vytáhnu další cca 3 km. Poté následuje stoupání ke křížku a trať vede dvěma směry současně, a tak zjišťuji, že první závodník je asi 1,5 km vzdálený. Trochu se kousnu a utíkám těm dvěma a zkouším se přiblížit, ale trochu seběhnu z trasy a až po chvilce cestou napříč houštím (nejkratší cestou), nacházím znovu správný směr, ale také vidím ty dva 200 m před sebou. Na další kontrole pod Karlštejnem je zase doběhnu a v duchu si říkám, žádné zdržovačky musím hned dál. Vyžebrám 1,5 dcl Kofoly u stolku časoměřičů a frčím. V následujícím kopci si dávám gel a hlavou mi běží. Ještě to zkusím vydržet na další občerstvovačku na maratonském milníku ať už výkonem, tak i s jídlem. Následují nepěkné kopečky + neseběhnutelné seběhy a na trati nikdo v dohledu. Po doražení na kontrolu pro nezbytné oražení si dávám sekanou, jelikož žaludek už potřebuje nějaké palivo. Na kontrole jsou tři lidé a já poprvé dostávám informaci o tom, jak si vedu, protože na mobil během závodu nekoukám. Chci si udržet alespoň desítku, ale na cca 50 km se už nohám nechce a začínám praktikovat indiánský běh a po chvíli mě doběhne nějaký Jirka a já myslím podle postavy, že to je někdo z trati long, ale opak je pravdou a jde moji trasu a navíc po prohození pár slov se dozvídám, že byl členem týmu na Vltavarun, který skončil druhý a jeho kámoš na trase long to celé vede a je před námi. Říkám si, že tohohle asi neudržím, ale zkouším zase souvisleji běžet, ale v dalším seběhu mi cukne o 100 m. Nevzdávám to a v následujících 2 km do kopce se ho držím jako stín a pak ho to asi přestalo bavit a nechal se docvaknout. Následuje společná část přes Modřanskou rokli a oba si říkáme, kdy už to skončí. Mineme jednu školu a znovu do lesa. Už se mi nechce, ale říkám si, teď už to nezabalím. Po dalším kilometru už vidím cíl a ve stejném čase přibíháme do tělocvičny, kde nás znovu čeká kouzelník Olaf, protože to co místy připravil, opravdu nebylo jednoduché. Pogratulujeme si s parťákem za společný fajn doběh a po vyhlášení vítězů chci utíkat na autobus, ale nakonec raději jenom jdu. Po celkové rekapitulaci a pročištění listiny to nakonec dopadlo dobře a beru sedmý flek za čas 7:04:11, což mi připomíná časem orientační závody, kde bych asi měl zůstat, protože tyto dlouhé trasy jsou fajn, ale bez specifického tréninku se to nedá užít. Na trati zatím zůstává Jirka a Patrik, kteří se ještě pár hodin budou prát s trasou a tmou a jejich zážitky budou také nezapomenutelné.

   

Tom F. 24.12.2019

.........................

Na konec roku se náš oddíl Cyklobulf přeci jen dočkal jistého dlouhodobějšího úspěchu v Československé klubové soutěži TRAILTOUR 2019 (http://www.inov-8.cz/microsites/trailtour2019/cs/)a to obsazením 3.místa z mnoha desítek klubů a spolků. Na úspěchu se nepodíleli sice všichni naši členové, ale hlavní část bodů do konečného pořadí jsem přidal společně s Terkou. Kdo by si chtěl přečíst něco více, tak to vysvětluji níže, ale jedná se o článek, který jsem psal pro uveřejnění mimo naše stránky a tak se nedivte pokud nebudete některá jména znát :-).

Ohlednutí za Trail Tour 2019 očima Tomáše Fejfárka z klubu CYKLOBULF HROBCE z.s. a běžeckého klubu Pivo a Myslivec aneb jak to celé začalo, co za tím stálo a jak to dopadlo.

Píše se devátého května a náš nekorunovaný kápo z týmu Pivo a Myslivec, Patrik Roštík píše na náš společný týmový chat nevinnou zprávu, že slyšel o existenci Trail Tour a jestli bychom se nechtěli jako tým zapojit a nezapomíná dodat, že v Krkonoších jsou hned dvě etapy a jestli nechceme o nadcházejícím víkendu v rámci teambuildingu na Friesových boudách zaběhnout nějakou etapu a zapojit se do soutěže. Já, který se beru do dnešní doby za velice rekreačního běžce k tomu zatím nemám komentář a raději si běžíme původní plán po zbytcích tajícího sněhu do Špindlu, kde je zastávka na pivko, které náš tým provází na každém kroku a tedy i po vyškrábání zpět na Luční boudu přes lavinové pole následuje tato odměna a místo sbírání korunek je raději rozdáváme na místních občerstvovačkách. Večer po 30 kilometrech v nohách následuje žranice v podobě, vše co kdo dovezl se musí sníst a vypít. Do pelechů uléháme hluboko po půlnoci a ráno se budíme do husté chumelenice a hory nám ukazují svoji druhou tvář. Co teď, někdo nadhodí a já to nebyl asi Jirka Skříček nad exkluzivním kafem. „Tak pojďme udělat Patrikovi radost a zkusme zaběhnout první etapu TT 47 na Benecku. Vytvořil ji někdo, kdo se jmenuje podobně jako ty“. Bereme drahé polovičky a za mlhy a fujavice se na tuto etapu vydáváme v počtu čtyř běžců. S ohledem na předchozí program to bereme formou společného výběhu a já ani pořádně nenastavuji hodinky a po doběhnutí do cíle si nad řízkem uvědomuji, že asi bude problém. STRAVA s odstupem času píše, že je segment nespárován. Nemá cenu se pokoušet o nápravu, protože byla trasa zaznamenána po dlouhé době s velkou nepřesností GPS a tedy jsem běžel „zbytečně“. No nic, možná někdy příště. Za pár dní se díváme na výsledky a holky jsou na bedně a Patrik navrhuje, ať se zaregistrujeme a řeší jak. Tak navrhuji, ať se členové P@M přidají do našeho oficiálního klubu CYKLOBULF a budeme alespoň oficiálně vedeni a můžeme sbírat body společně. Vše se nějak podaří a koncem května již nějakým zázrakem náš tým vede týmovou tabulku a já stále nemám dokončenu ani jednu etapu. V průběhu června, aby to nevypadalo úplně blbě, si při cestě na Vysočinu za příbuznými zkouším odběhnout nějakou etapu a v Brně na TT08 - Veveří to zkouším s přítelkyní pořádně rozběhnout. Dostávám nápad, zkus běžet o pár minut první a já tě třeba doběhnu a zkusím udělat o trochu více bodů. Po prvním kopci potřebuji fest na záchod a zvolňuji. Za pár km přibíhám k mostu přes Brňenskou přehradu, kde už čeká Terka a sděluje, že most je dočasně uzavřen kvůli natáčení nového filmu Modelář. Po 5-ti minutách a natočení jednoho vzletu dronu nás konečně pustí a po propletení mezi štábem dobíháme společně do cíle v čase, který jsem si nepředstavoval. Ještě přejíždíme na etapu TT41 – Stránská skála a zde pro změnu lehce bloudím a tedy lepší sólový vstup do TT jsem si nemohl ani představit. Červencové dny běží, Patrik se rozbíhá a dává pár etap. Stále nás motivuje, ať se snažíme. Dostává nápad koncem října zajet na 4 dny na Slovensko. V tu chvíli mu píši, že nemá cenu něco plánovat, jelikož nevíme, jestli bude mít smysl bojovat v jednotlivcích. Tou dobou je před námi s obrovským náskokem Libor Boleček, Petr Švácha, Lukáš Vraný, Lukáš Fiala…… Nicméně Patrikovi slibuji, že si dělám puntík do kalendáře, ale chtělo by, aby nás jelo více. Tehdy nás bylo 5 odvážných a šestá Petra z našeho týmu raději tou dobou otěhotněla, aby se vyhnula dalšímu dobrodružství J . My ostatní, jsme zkusili společný odpolední výlet na TT 28 a TT 29 za vedra přes 30 stupňů, který nemohl skončit jinak než koupačkou v Jizeře. Byl pozdní večer a dehydratace se podepsala na Davidovi, který při návratu hází jednu šavli za druhou a cesta domů nám zabere více času než běh po etapách. Po dojezdu si říkáme, že to můžeme celé zopakovat, ale je čas dovolených a každý má svůj pracovní a dovolenkový program. Každý se tedy zaměří na individuální aktivity + jiné závody. Někteří členové z týmu se teprve přidávají do TT. V Rakousku nás podle mě čeká vrchol sezóny na Pitztálském ledovci, kde se společně brzo ráno stavíme na trasu 45 km s nesmyslným převýšením, kterou po dlouhé době pokoříme. Pro mě to byl životní „chodecký“ výkon s krásnými výhledy. V tu dobu mi přítelkyně říká, co ta Trail tour a já jí bláhově odpovídám v pomatení mysli…“Nóó, asi to vyhraji J“, ale tabulku nesleduji a jedeme si užívat na ferraty a horské kolo do Itálie. Po návratu si říkám, co pro to můžu udělat, abych alespoň nějaké etapy odběhnul, a napadá mě myšlenka spojit běh s prací. Pokud to jde a jsem někde pracovně poblíž nějaké etapy, tak si zkouším vyčlenit prostor a odpoledne či večer si vždy něco zaběhnout. Mezitím čas běží a blíží se pomalu říjen a já nemám ještě velký kus Čech, Slovensko je u ledu a já mám ukopnutý palec z TT17 – České Budějovice (zvolil jsem bláhově silniční obuv) a týden se na to nemůžu pořádně postavit, natož s tím běhat. V tu dobu si v žebříčku holek vede lépe přítelkyně (Tereza Škrampalová), a tak mám myšlenku. Když já mám obrovskou ztrátu, tak to zkusme běhat na tebe a já budu jen podpora a když odběháš Slovensko, tak máš reálnější šanci celkově uspět nežli já. Dny běží a Patrik s ohledem na jiné závody a aktivity říká, že nevidí možnost, jak atakovat první příčky v celkovém pořadí a Jirka Skříček také zvolí jiný program s tím, že si odběhne jen pár etap, aby splnit alespoň 400 bodů, což se mu později podaří. Říkám si, nedá se nic dělat. Zbyli jsme dva, a tak udělám plán na zbytek Čech a také zkusím vymyslet celé Slovensko v 5-ti dnech.  Je konec září a dostáváme od kamarádů pozvánku na svatbu v datu, kdy jsme chtěli jet na to Slovensko. Nabourává to plány a vymýšlím co s tím, protože času je málo. Terka si navíc při prvním společném tréninku na Vysočině, krátce po tom, co jsem úspěšně doléčil palec, zraní achilovku. Navrhuji následující: „Dobře, zkus to nechat dva týdny odpočnout a neběhat a já si cvičně zkusím TT07 - Šerlich a TT43 – Kralický Sněžník v jednom dni a uvidím, co to se mnou udělá“. Na Kraličáku leží od cca 1.200 m n.m. sníh a cestou nahoru tečou potoky vody od dešťů posledních dní. Pocit z běhu je však dobrý a tak ještě neházím boty do kouta. Nedá se nic dělat, za pár dní odjíždíme na Slovensko a na hřebenech hlásí přes 20 cm sněhu. Naštěstí se během týdne otáčí předpověď a přichází babí léto. Terka zkouší krátký výklus den před odjezdem a noha zatím drží. Je tady den D a mise nám začíná. Jelikož se chceme oprostit od nějakého průběžného pořadí, tak nesleduji celkové výsledky. Pouze jsem si na kus papíru vypsal časy Libora Bolečka a budu se snažit k nim přiblížit, protože v Čechách jsem povětšinou za jeho časy zaostával. Následuje noc na Moravě a hned dopoledne první etapa TT03 v Trenčíně. Odpálíme to pěkně svižně a já běžím do kopce, co to jen jde, na otočce si myslím, Terka musí být kousek za mnou, a tak si třeba plácneme na cestě zpět. Kilometr je pryč a najednou vidím Terku, jak jde pěšky zpět, že by zabloudila, bleskne mi hlavou. Je to horší, noha se ozvala a v rychlosti to prostě nejde. Doběhnu do konce etapy a čekám, s čím přijde. Teď následuje dilema co dál, bylo to postaveno na Terce a já říkám. „Zkus si odpočnout a zítra uvidíme co dál“. Ten den následovala ještě etapa TT10, kde jsem potkal v parku pár běžců z Kamenice a večer první těžká etapa TT24 Zverovka. Já to zkouším, co to dá, abych byl v cíli ještě za světla. Je první den a sil je celkem dost. Terka se jde projít po trase a je domluva, že si cestu zkrátí a potkáme se v cíli. Na hřebenech neskutečně fouká boční vítr a já mám co dělat se udržet na nohou. Říkám si, tohle není už sranda a tou dobou ještě nevím, že Terka nejde zkratkou, ale dá si celou trasu a zastihne jí regulérně tma a já hodinu čekám nervózně u auta, co s ní je. Naštěstí trefila správnou cestou z hor do údolí a po krátkém radostném shledání nás ještě čeká večerní přejezd do Liptovského Mikuláše. Tam dáváme večeři v polních podmínkách a fofrem spát. Zítra nás čeká to nejhorší stoupání, celkem téměř 3.000 m nahoru a i s rozběhy a cestami z cíle etap na start cca 40 km běhu. Začínáme hned ráno a Terka se rozhoduje to znovu zkusit a tak dává první dvě etapy částečně v běhu a částečně v chůzi a já si říkám „zvládne i poslední etapu TT36 na Smokovec“? To ještě neví, že nahoře ji chci požádat o ruku, což byl můj hlavní cíl cesty na Slovensko plánovaný cca 2,5 měsíce předem. Nechám ji vyrazit o cca 15 minut dříve a do batohu balím nezbytné maličkosti včetně vína a zimního oblečení, které se dle předpovědi bude hodit. Je pozdní odpoledne a cestou nahoru potkáváme lidi a všichni říkají „nejako neskoro“. Pomalu začínají přicházet mraky a cca 2 km pod vrcholem docházím Terku a nikdo už proti nám nechodí. V nohách už je cítit každý krok, ale kousnu to a za necelých 25 minut jsem na Slavkovském štítu a daleko pod sebou mezi mraky vidím Terku. Nahoře ve výšce 2.450 m je solidní mráz, a tak si beru zimní oblečení a čekám. Za 10 minut dorazí i Terka a já už vím, že dolů to bude dlouhá cesta a minimálně půlku hory půjdeme po tmě. Telefon v mrazu vypíná i na foto, což také na klidu nepřidá. Žádost o ruku odkládám, protože chci uspořit každou minutu. Nahoře jen prohodím, ať se hned otočí, že musíme rychle dolů. Alespoň se chci dostat přes ta suťová pole za světla. Naštěstí vítr není tak silný jako předchozí den a tma nás dostihla až cca v 1.800 m n.m.. Naštěstí máme čelovky, ale i s touto výbavou není skákání po kamenech to pravé. Říkám si, že takhle už nikdy nemá cenu riskovat. Navíc se únava podepíše i na mně a poslední kilometr pletu nohama a i z kopce musím zastavovat. Když jsme dorazili zpět do Smokovce, tak si oddechnu a nechávám se Terkou odvézt autem na ubytování. Po večeři z konzervy mezi rozvěšeným propoceným oblečením se odhodlám a žádám Terku o ruku. Říká „ANO“ a celý vyřízení po vysvětlení, jak jsem to plánoval, uléháme, protože za chvilku se opět musí vstávat. Čeká nás totiž den s největším nájezdem kilometrů, krátkou návštěvou Ukrajiny a opět přes 30 kilometrů běhu + převýšení v podobě Sněžky od moře. První etapu dávám sám a druhou TT23 opět zkoušíme společně, kde Terka vyráží s mírným náskokem 15-ti minut. Terce se jak naschvál vypnou hodinky cca kilometr před cílem, a tak nebude mít nic uznáno a to šla určitě na korunku. Já se došourám o chvilku za ní. Není na co čekat, nasedáme do auta a čeká nás dlouhá cesta do Košic, kde v noci nacházíme ubytování a následuje obvyklý rituál s rychlou večeří, sprchou a spánkem. Čtvrtý den už toho mám dost, ale ráno se opět nějak postavím na nohy a čeká mě hned dvojice rychlostních etap TT09 a TT35. Poté ještě jedna vytrvalostní TT2 - Červená Studňa, kterou Terka také zkouší absolvovat po vlastní ose, ale dobíhá již za tmy bez čelovky. Naštěstí již nejsme v horách. Další den je poslední, a pokud bych měl vše zvládnout, tak bych musel naběhat cca 55 km a znovu kolem 2 km nastoupat. Ráno začnu z mého pohledu jednou z nejtěžších etap celé série TT01 - Pustý hrad, kde si říkám: „Koho napadlo dát na začátek bludiště skalního města a na konec ty nekonečné seběhy a výběhy na vyhlídky“. Doběhnu s vyplazeným jazykem a míříme do Bratislavy, kde čeká trojboj. První etapa v parku chce hlavně rychlost a výbušnost do schodů, ale nohy již nejsou na toto úplně vyladěné a připravené. Z mého pohledu začíná být „vedro“, přes 22°C a TT49 – Sandberg, dokončuji na pokraji vyčerpání. Přesto říkám jedeme na TT11 - Rača, kde to zkusím společně s Terkou, ale běžet to už prakticky nejde a na cca 6 km smutně říkám: „Už na to nemám, jedeme dom“. Druhý den musíme do práce a nechci skončit někde na infuzích u sousedů Slováků. Vůle je sice silná, ale tělo říká dost. Mám v nohách hodně přes 150 km v tempu a Mount Everest prakticky pokořen a tím končí naše slovenské turné. Terka je ráda, že jsem řekl konec a cestou domů si dáme po týdnu zasloužené kafe a zmrzlinu. Druhý den se konečně podívám na průběžné pořadí a vidím, že na třetí místo je stále daleko a Terka už to také nemá šanci dotáhnout. Pouze v týmech to vypadá nadějně a Patrik mi píše, že se někdo začíná čertit ohledně profíků v soutěži, co se údajně rozběhali na poslední chvíli. Nechápu význam a raději to ani nečtu. Propočítám to, co mi chybí v Čechách a jistá naděje tam svitne a tak v sobotu na svatbě kamarádky nadhodím. „Terez, zítra musím dát znovu tři etapy“. Jsou čtyři dny po návratu ze Slovenska, na svatbě jsem vyluxoval téměř všechno jídlo, co tam bylo J, ale ráno už jsem znovu na nohách a frčíme přes půlku republiky na Broumovsko. Zde potkáváme opět početnou skupinu z Kamenice, prohodíme pár slov a popřejeme si štěstí. Dostanu pár tipů čeho se vyvarovat na trase TT33 a já se podělím o své zážitky z dopolední etapy TT34. Únava v nohách je znát a u té první etapy myslím, že nohy jsou snad dřevěné. Naštěstí se to trochu rozběhne a poslední etapu TT27 – Les Království dokončuji v dobrém rozmaru. Co teď, koukám na pořadí a svítí tam 4.místo se ztrátou cca 14-ti bodů, což je asi minuta až dvě na rychlé etapě. Zítra je státní svátek, ale večer mám teplotu a Terce slibuji, že nikam nepojedu a strávíme odpočinkový den. Do konce celé Trail tour jsou tři dny a já čekám s čím přijde Petr Švácha, protože je na tahu on a vím, že pokud chce ještě něco nahnat, tak musí na Slovensko. Den a půl do konce se rozsvítí, že Petr zaběhl Raču na korunku a já mám večer na rozmyšlenou jak dál. Kluci z týmu mi píší podporu a já ráno jedu normálně do práce cca 400 km od Slovenských hranic, ale jsem rozhodnut se o tu bednu ještě poprat. V poledne to zapíchnu a vyrážím do Zlína, kde je relativně krátká trasa a věřím, že mohu trochu zlepšit čas a pár bodů stáhnout. Zde jsem ještě za světla a podaří se ukrojit asi 7 bodů. Teď si říkám, jaká šance je na tom Slovensku. Musím bezpodmínečně zaběhnout ještě dvě etapy a z toho zaběhnout v tempu poslední Raču. Volba padne na Horský park, protože je již večer a po tmě nechci riskovat Sandberg. Navíc je teplota kolem nuly, ale stejně si oblékám jen kraťasy + triko a běžím jak v lednici co to dá. Po návratu do auta se kouknu na body a dalších 16 bodů jsem ukrojil z Petrova náskoku. Z mého pohledu jsem to zaběhl na hranici aktuálních možností, je půl osmé večer, všude tma jak v pytli a já jedu na Raču a je jediná možnost, zkusit to dát pod 3 hodiny. Kluci z týmu a Terka sledují počínání na Stravě a dostávám poslední povzbuzení do svého snažení. Po osmé večer vybíhám s čelovkou, tyčinkou pro dodání energie a náhradními baterkami kdyby něco. První kilometry do kopce jsou fajn a já si v duchu říkám, že to možná půjde, jediné co mi dělá problém jsou seběhy ve tmě, kde to prostě nechci pouštět, abych někde nenechal kotník. Všude leží vrstva listí a není úplně vidět, po čem běžím a nedá se ani moc předvídat, kde je kořen, kámen či rýha v zemi. Párkrát klopýtnu, ale jdu dál a začínám stoupat na nějaký hrad. Je tma, všude kolem zvěř, kterou jsem neviděl za celou cestu po Slovensku a mohu si na ni takřka sáhnout, jak je zmatená z čelovky. Začínám trochu vadnout a také mi začíná mrznout voda na pití. Je to boj, na hodinky se raději nekoukám a běžím či místy jdu stále dál. Blízko vysílače na nejvyšším bodě si říkám. „Ok, tak jen 8 km seběhneš a máš to za sebou“. V tu dobu ještě netuším, že tam čeká jeden kopec a nekonečný asfalt. Inu což, když jsem to zvládl sem, tak to zvládnu i do cíle. Roztáčím z posledních sil nohy a dobíhám zpět do civilizace. Zastavuji hodinky a pod tři hodiny to o pár minut není. Nejsem ani zklamaný, protože jsem pro to udělat opravdu v tu chvíli co jsem mohl. Cestou domů si vyměním pár zpráv s kluky z týmu a Terkou, která to se mnou vydržela po celou dobu Trail Tour, i když to nebylo vždy růžové a za toto ji patří velký dík. V ten den jsem běžel vyloženě za Myslivce, protože bez jejich podpory bych se těžko motivoval, a proto jim patří hlavní poděkování. Další poděkování je všem soupeřům, ať už v pořadí na bedně, ale i každému jednotlivci, který zaběhl byť jen jedinou etapu, protože se donutil a udělal něco pro zdraví. Závěrem chci ocenit i organizátory a stavitelé jednotlivých etap. Byla to fajn zkušenost a jestli to zkusím i příští rok, tak to ještě uvidím, jsem přeci jenom více cyklista než běžec, ale nikdy neříkej nikdy. Tak čau, váš bulfák Tomáš.                                              

   

 

Tom F. 24.12.2019

.........................

23.11. orientační závod jednotlivců Babinského bloudění v Nové Vsi u Bakova. Je to kombinovaný  závod pro jednotlivce na kole  nebo pěší. Cyklisti mají limit 1,5 hodiny, pěšáci 2 hodiny. Mapa byla předána až na startu, takže na taktiku nebylo moc času. Počasí dobré, bez deště. Na startu se sešlo ve vlnách cca 40 závodníků.

Za Bulfy jel jen Karel (můj jediný orienťák v roce 2019 na kole ) a zaznamenal neúspěch. Většina jezdců bez problémů sesbírala všechny kontroly ( 15) , ale já udělal tři chyby, což bylo na tak krátký závod moc. Začátek závodu docela šel -  prvních pět kontrol padlo celkem brzy. Pak přišla první chybka, kdy jsem si chtěl zkrátit nájezd na hlavní cestu v lese a místo toho jsem si kilometr zajel a hned další kontrolu jsem minul a musel jsem se vracet. Další kontrola na první pokus a další jsem nemohl najít. Kroužil jsem kolem vodárny a kontrolu pověšenou na větvi stromu jsem hledal aspoň pět minut. Další kontrolu opět v lese na první pokus a pak jsem udělal největší chybku - další kontrola byla vzdálená jen kousek ( jenže v lese spousta cest a cestiček ), ale já si vymyslel, že vyjedu z lesa, objedu ji po rychlé cestě a seberu z druhé strany. Jenže kontrola byla na stráni na hraně lesa a asi byla pověšená z druhé strany - prostě jsem běhal po stráni a nenašel jsem ji. Cesta do cíle byla sice po silnici, ale čas vypršel. Odečetl jsem osm bodů a zařadil se ve výsledkové listině skoro na konec ( 25. z 27 ).

Nicméně dobrá projížďka lesem za slušného počasí.

Karel 4.12.19 

.........................................................

Pavla se vdala 26.10.2019 v Bedřichově. Honza se současně oženil.

K odchodu od oltáře zvolili hudbu z Černého korzára  ( melodie naší hymny ), čímž potěšili všechny přítomné Bulfy.

.............................................

Dnešní svítání na Stonehillu ( 1.10.2019 )

........................................................

Keltský den 14.9.19 na Levíně

Letos s účastí 19 lidí, sluníčko svítilo oba dny, noc byla proti loňsku teplá. Miloš přivezl soudek Bernarda 11 st - fakt dobré! ( podařilo se ho celkem snadno zlikvidovat ). Bulfové nastoupili v "keltských oblecích". 

 

Dindy připravil pět disciplín: lukostřelba ( 8 šípů, počítá se 5 nejlepších, 2 pokusy, počítá se součet )

                                             hod oštěpem 600 gr. ( 2 hody z místa, počítá se delší )

                                             vrh koulí ( 2 pokusy, počítá se delší )

                                             střelba ze vzduchovky ( 10 ran, počítají se všechny střely )

                                             hod petanquovou koulí na cíl ( 3 pokusy, počítá se nejmenší vzdálenost od cíle )

                                        

Karel připravil jako loni kolektivní hru KUBB ( stará vikingská hra - srážení krále ). Hrálo se v různěpočetných týmech  po skončení soutěží.

Nejlepší tři v disciplíně:luk -  Jarda, Miloš, Karel

                                              Zuzka, Pavla, Tereza 

                                   oštěp: Jarda, TomS,  Dindy 

                                              Tereza, Anička, Jitka

                                   koule:  Martin, Miloš, Jarda

                                              Tereza, Anička, Štěpánka

                         vzduchovka: Hráč, Honza+TomS, Karel

                                              Jindra+Anička, Zuzka, Tereza

                             pétanque: Jarda, Fejfy, Karel

                                              Pavla, Anička, Zuzka 

                               

Celkové výsledky: V mužích zvítězil a odznak hyeny si odnesl Jarda, v ženách Anička

Muži:  Jarda ( 15 ), Miloš ( 26 ), Karel ( 29 )           ( v závorkách součet umístění v disciplínách )

          V této kategorii došlo k překvapivému propadu - Dindy dokázal celkově porazit pouze Jáchyma !

                                                                                       Takže skončil na 9. místě.

          Po dvou letech, kdy vítězil TomS se na výsluní vyšvihl služebně nejmladší Bulf - Jarda

Ženy:  Anička ( 43,5 ), Tereza 48 ), Zuzka ( 53,5 )

           Anička po dvou letech kralování Terezy ji odsunula celkem těsným rozdílem na druhé místo

Karel připravil Bulfům písemný test ze znalostí o Cyklobulfu. 30 otázek - na každou byly připraveny tři odpovědi, takže náročnost nebyla moc vysoká.  

Nejlepší byli: Dindy, Fejfy a Tereza  - 25 správných odpovědí

                     Jindra a Jana                  24 správných odpovědí

                     Zuzka                              22 správných odpovědí

                     Pavla a TomS                 20 správných odpovědí

                     Miloš                               19 správných odpovědí

                     Anička                             18 správných odpovědí

                     Jarda                               17 správných odpovědí

Bylo tam několik chytáků, takže jsem to čekal horší.

U ohně jsme seděli do 23.00 a mezi popíjením řešili "důležité" životní otázky.

Ráno po šesté vyrazil Fejfy rozvěsit 10 lampionů do lesa severně od chaty a po deváté Jáchym vylosoval pořadí, ve kterém budou závodníci startovat. Letos se přihlásilo  6 závodníků sólistů a Jáchym s doprovodem ( Miloš, Štěpánka i Jindřich ).

Jako první vystartoval v 9.10 hod Jarda. Po čtyřech minutách následovala Pavla, potom Zuzka, Honza, Jáchym a spol., Tereza a jako poslední v 9.34 Karel.

Vítěz Všechny kontroly sebral jen Karel ( 1.18 hod v terénu ) a Honza ( 1,34 hod )

          9 kontrol sebral Jarda ( 1,43 hod ) a Tereza ( 1,55 hod )

          8 kontrol sebrala Pavla ( 1,42 hod )

          6 kontrol sebrala Zuzka ( 1,22 hod )

          3 kontroly objevila skupina pod vedením Jáchyma ( 1,19 hod ) 

Kontroly byly rozmístěny většinou v lese u cest, které se hledaly dost těžce. Tím byl závod náročnější a někteří běžci si hrábli na dno ( Karel ). Ale počasí nám přálo a relax po závodě ( Jindra připravila polévku a guláš s brambory ) všechny trable zahladil.        

Díky všem za účast, za připravené jídlo a zákusky, za přípravu a organizaci soutěží a za čestné soupeření.

A taky tam někam nahoru ke keltským bohům za to, že se nikdo  neopil a nezranil ( hlavně v sobotu navečer, kdy se společný fotbálek zvrhnul v ragby )

........................................................................................

EUROHRY 2019

Letošní, už 16. ročník  Euroher s účastí 111 dvojic je za námi. Opět jsme sestavili dvě dvojice - Bulfové a Bulfačky. Za Bulfy nastupovali do jednotlivých sportů: Karel, Fejfy, Ziky, Jarda M., Zuzka a Tomáš Suda za sebe poslal Vaška Matouška, který rozhodně posílil už tak dost silnou skupinu .

Bulfačky ( Pavla s Terezou ) letos úplně obnovily svůj tým a zdatně soupeřily se všemi týmy, složenými většinou z chlapů.

Bulfové zaznamenali několik hodně pěkných výkonů - biatlon ( 5. místo ), orienťák ( 23.), časovka na kole ( 14.), inline ( 26.), plavání ( 28.) a cyklokritérium ( 29.).

Bulfačky zazářily v orienťáku ( 33.), na stěně ( 39.) a v beachvolleyballu ( 35.). 

Lepší než Bulfové byly v pinčesu ( 49. místo proti 81. místu Bulfů ).

Celkově se Bulfové umístili na 39. místě ( zlepšení o 11 míst proti loňsku )

Bulfačky se umístily na 99. místě, stejně jako loni.

Počasí bylo stálé, tropické a pořadatelé vše zvládali s grácií.

Dík patří všem Bulfům, kteří závodili - Pavle, Tereze, Zuzce, Fejfymu, Zikymu, Jardovi M. (já tam taky      závodil ), Vaškovi, který posílil náš tým, Janě a Tomáši Sudovi, kteří nás podpořili ( Tomáš nám fandil i s Jitkou v sobotu odpoledne )  

.................................

YESMAN 2019 se jel 24.8. opět z kempu v Jesenici u Rakovníka. Je to 5ti hodinovka a za Bulfy jela naše nejúspěšnější dvojice Tereza + Fejfy. A potvrdili svoji formu - 1. místo ze 14 mixů. Celkově ze 66 dvojic obsadili 7. místo. Prostě naše jedničky!

....................................

V neděli 25.8. se jel silniční závod Železný dědek v Teplýšovicích. Jelo se za velkého vedra a bylo možné se přihlásit do třech kategorií ( 26, 54 nebo 106 km ). Pavly táta se přihlásil se svým novým karbonovým mazlíkem ( silničkou ) na 54 km, takže Pavla s Honzou ho na stejné distanci jeli podpořit. 54 km byly 4 okruhy. Pavla se první dva okruhy držela vepředu, ale síly začaly docházet a třetí kolo rozhodlo - p. Zahradník odstoupil, Pavla jela se zatnutými zuby tak, aby dojela a Honza pořád ještě závodil. Výsledky: Pavla 9. z 11 ( děvčata do 39 let ), celkově 49. z 63 a Honza 38. z 63.

U nás bylo taky vedro a projet jsme se jeli až pozdě odpoledne "na jedno".

............................................

Příprava na Eurohry v Mrači pod vedením Pavly a Honzy proběhla 17-18.8. V pátek se sjela první skupinka sportovců ve složení: Pavla, Honza, Karel, Jana Fejfy a Eva. Po večerní burgerpárty jsme v noci nabrali sílu a v 8.00 v sobotu vyběhli na rozcvičku. 3 km běhu a lehké protažení bylo před snídaní příjemné. V 10.00 už jsme nastoupili na písek v Poříčí. Beach volleyball jsme hráli ve dvojicích a střídali jsme protihráče i spoluhráče. Z toho vyšel jako nejlepší ten, kdo byl ve více vyhrávajících dvojicích - což byl s osmi výhrami Honza ( 2.Pavla,3.Karel a Fejfy a 4. Eva ). Následoval pinec - stejný systém. Tam zvítězil Karel s 5 výhrami, 2. Fejfy, Pavla a Honza a 3. Eva.

Po obědě ve Vranově jsme se přesunuli na kurty do Čerčan. V tenise systémem každý s každým ( jen singly ) byli jasní favorité a letos zvítězila po velkém boji Pavla ( 4 výhry ), druhý Honza, třetí Fejfy, čtvrtý Karel a pátá Eva. Na nohejbal už nastoupili je čtyři borci a točili jsme spolu a protihráče. Tady šlo hlavně o trénink. A na závěr po dvouhodinovém tenise a hodinovém nohejbalu jsme házeli na koš. Tam zazářila Eva, druhý Honza, třetí Karel, čtvrtý Fejfy a pátá Pavla. Poté jsme se vrátili do Mrače a následovalo jídlo a pití, k čemuž se připojili i Jarda se Zuzkou, kteří přijeli po 18.00. V jedenáct jsme šli spát, až na Jardu, který si společenský  večer protáhl do dvou po půlnoci.

Neděle ráno 6.00 Fejfy vyráží rozmístit kontroly na orienťák. V 9.00 je připravený odstartovat závod. Letos vymyslel jiný systém, podobnější tomu na Eurohrách. Rozdělil závodníky do třech dvojic a každá dvojice si před startem rozdělila kontroly, které budou samostatně hledat. Čas pro návrat je pevný - 22 minut a za každou minutu navíc je penalizace minus 2 body. Je to dost kruté, ale podmínky mají všichni stejné. Jako první vyráží Karel se Zuzkou, Po pěti minutách Jarda s Honzou a po dalších pěti minutách Pavla s Evou. Kontroly jsou tentokrát rozmístěné hlavně kolem Benešovského potoka a lomu. První do cíle přibíhají Zuzka a Karel, skoro současně, s tříminutovou rezervou do limitu. Další přibíhá Pavla přesně v limitu. A další závodníci už limit nestíhají. Jarda 3 minuty, Honza 4 minuty a Eva 6 minut po limitu.

Výsledky: 1. dvojice ( Karel+Zuzka) nasbírala 13 bodů, nic neodečetla

                 2. dvojice ( Pavla+Eva) nasbírala 20 bodů, 12 odečetla, takže zůstalo 8 bodů

                 3. dvojice ( Jarda+Honza) nasbírala 19 bodů, 14 odečetla, takže zůstalo 5 bodů

Mezi stromy jsme pak napnuli sleklajnu a zkoušeli kdo vydrží stát na místě nejdýl. Tady předvedli své rovnovážné schopnosti Pavla s Honzou. Pavla vydržela stát na místě 1 min, 24 sec a Honza 1 min a 9 sec. Další borci byli s výsledky daleko za touhle fenomenální dvojicí: Eva 14 sec, Karel 4 sec a Jarda s Fejfym 2 sec.

Jako poslední disciplínu jsme zvolili lukostřelbu. Stříleli jsme dvě kola 8 šípů a počítali vždy 5 nejlepších zásahů.  První kolo jsme stříleli asi ze 7 metrů, druhé z devíti. Tady se ukázal jako nejlepší lukostřelec Honza ( 84 bodů ), za ním Karel s 80 body, třetí Pavla ( 78 bodů ), čtvrtý Fejfy se 77 body, pátý Jarda 74 bodů, šestá Zuzka 55 bodů a sedmá Eva s 21 body ( nepodařilo se jí ve druhém kole zasáhnout terč ).

Počasí jsme měli oba dny letní, v neděli až tropické. O pitný režim a přísun kalorií se vzorně starali Honza s Pavlou. A za to jim patří náš dík.

A za čtrnáct dní uvidíme, jestli nám soustředění v Mrači pomohlo k lepším výsledkům.

 

.........................................

Dne 3.8. jsme se s Terkou zúčastnili plánovaného vrcholu letošní sezóny v podobě Pitzal Alpine Glacier Trails na 48 km ve vysokohorském prostředí rakouských Alp. Jelikož jsme nechtěli podcenit přípravu, tak jsme vyrazili o dva dny dříve s myšlenkou na částečnou aklimatizaci. Část trasy se totiž běží v nadmořské výšce 3.000 m n.m. a každý kyslíkový dluh by se zde nemusel hodit s ohledem na zbylou část závodu. Ubytovali jsme se v nadmořské výšce o něco více než Sněžka a podnikali výlety po okolních kopcích. Den před závodem jsme se přesunuli o něco níže do údolí a po prezentaci za vydatného lijáku si dali odpočinek před startem, který byl ráno v 5:00. Tedy proběhla brzká vstávačka s rychlou snídaní a poslední kontrola povinného vybavení před startem, protože u tohoto závodu byla vyžadována kromě náhradního nepromokavého oblečení i horská výbava na ledovec a malá lékárnička + 1,5 litru vody do rezervy, což se proneslo. Start proběhl za výstřelu z děla za úplné tmy a had závodníků s čelovkami se začal vlnit v údolí pod okolními velikány. Po cca 2 km se stoupalo na nejvyšší bod lehce nad 3.000 metry, což si vyžádalo bezmála 2 hodiny, ačkoliv to bylo necelých 5 kilometrů s převýšením až 300 m/km. Naštěstí se těsně před startem počasí uklidnilo a nahoře místo hromů a blesků čekal ranní rozbřesk s teplotou pouhé 2°C a tedy se teplé oblečení ze zásob hodilo. Po krátkém občerstvení přišla vyhlášená pasáž v podobě přeběhu přes ledovec s hroty na botách v podobě maček, protože bez tohoto vybavení by se tato část závodu dala velice špatně zdolat. Po lehké klouzačce po vyzutí nesmeků na sněhových polích vedle ledovce  následoval těžký úsek v podobě velkých kamenů a cesty zpět do místa startu. Odsud se začalo opět stoupat do dalšího sedla s horským plesem. Po zdolání tohoto kopce přišlo vhod další pořádné občerstvení před rovinatější pasáží po horských loukách kolem potoků s vodopády. Na konci této pasáže byl poslední složitý výstup s pomocí ocelových lan ve skalní rozsedlině s finálním výhledem na ledovec na odvrácené straně hory. Z tohoto místa chybělo cca 11 kilometrů do cíle, což už bylo veselejší i vzhledem k nejlepšímu úseku trasy, který se dal cca ze 70% běžet. Toto nám dodalo poslední zbytky energie a dařilo se dobíhat i závodníky před námi. Celý závod jsme absolvovali s Terkou na dohled a doslech, i když se nejednalo o orienťák, ale místy se při přechodu hustého mraku se viditelnost lehce zhoršila a dohled byl složitější, ale jinak to byl krásný zážitek. Výsledek asi není tolik důležitý, ale povedlo se nám absolvovat trasu za 9 hodin a 58 minut v první polovině startovního pole a Terka se umístila na 15 místě mezi ženami. Po doběhu následovala rychlá regenerace s občerstvením a fandění ostatním při doběhu.

Tom F. 16.8.2019

............................

Dne 13.7.2019 se uskutečnil v Nespekách u Benešova oficiálně třetí ročník Nespeckého běhu. Jedná se o trailový běh, který vede částečně lesy a místy po zpevněných a převážně nezpevněných cestách a cestičkách. Délka závodu byla společná pro všechny kategorie a čítala 13,5 km s občerstvovačkou v 1/3 a 2/3 trasy závodu. Za nás se rozhodli zkusit tento závod Terka a Tom F. a mnoho účastníků z party kolem party Pivo a Myslivec. Po vytrvalém dešti, který hrozil i v průběhu závodu byla trať dost rozmáčená a místy blátivá. Jelikož jsem nechtěl zašpinit své běžecké boty, tak jsem rád sáhnul po testovacích botách, které poskytl přímo organizátor a tedy nebylo nad čím váhat, což se později potvrdilo jako dobrý tah a i s nevyzkoušenou obuví se mně i Terce dobře běželo. Oproti minulému ročníku běžel každý na sebe a chtěl jsem si vyzkoušet jaké tempo budu schopen držet. Po cca 1,5 km a zaběhnutí do kopcovitých pasáží jsem ztratil úplné čelo závodu z dohledu a spíše běžel v udržovacím tempu a držel si pár závodníků za sebou v odstupu. Další kilometry plynule ubývaly a postupně se podařilo několika běžcům se na mě dotáhnout před závěrečným prudkým stoupáním. Nicméně jsem se trochu kousnul a zkusil i v kopci před seběhem držet tempo rychlé chůze. Toto se povedlo, tedy až na jednoho vytrvalce, který se udržel, ale delší vláček běžců byl znovu potrhán. Kousek před cílem mě poté tento vytrvalec předběhl, ale toto již nerozhodovalo a s dobrým pocitem jsem vběhl pod cílový oblouk. Po pár minutách doběhla i Terka a také si pochvalovala zkušební obutí. Cílem jsme tedy proběhli v čase 1.06:02 a 1:16:05. Tento čas stačil v mužské kategorii na 7.místo z 25 v kategorii a v ženách 4.místo z 20 v kategorii, což je zlepšení oproti předchozímu ročníku. Závod byl zkušebním testem nad nadcházející horský maratón v Rakousku. Celý závod jsme pak společně zakončili s opečenou klobásou a notnou dávkou hořčice v puse.

Tom F. 16.8.2019

.......................

10. srpna se jel 1. ročník MTBO závodu na 4,5 hodiny KOLOTOČ v Kladenském Sletišti. Závodníci si taky užili deštivý den. Za Bulfy jela Pavla ( s Václavem Matouškem ) v kategorii MD. V kategorii jelo 8 dvojic a naše dvojice skončila na bedně - 3. místo.

po dojezdu vždy s úsměvem ...

 

..................................................

10. srpna se jel další ročník Podkrkonošského maratonu ( 51 km a nastoupat 1000 m ). Start v Lázních Bělohrad. Jako vždy se jely dvě distance - 50 a 80 km. 50 stačí, takže v 10.30 bylo odstartováno z náměstí, jeden okruh kolem města, aby se peloton roztrhal a vzhůru do kopců. Počasí 22 st, dusno, Sluníčko a během závodu několikrát drobně zamžilo. V cíli pak začal déšť přituhovat a domů jsme jeli místy v pěkném slejváku. Závod byl oproti loňsku, kdy jsme jeli v oblacích prachu, vlhčí - v lesích bylo mokro, některé výjezdy nešly provést, protože se smekalo kolo. Viděl jsem jen jeden pád, ale závodník to přečkal bez úhony a na začátku pár jezdců sjelo z cesty do pole. Dost lidí lepilo. Občerstvovačky byly dvě - voda, meloun, banán a bez zastávky dál. Oproti loňsku jsem se zlepšil o 3 minuty, takže spokojenost. Na mojí distanci jelo 476 bajkerů, já skončil s časem 2.37 hod na 242 místě. V kategorii M60 nás jelo 62, tam jsem skončil na 27 místě. Nejlepší jezdec v mojí kategorii to dal za 1.58 hod.  Na parkovišti jsem se po závodu oplachoval vodou z bidonu ( hlavně nohy nebyly pod vrstvou bahna moc vidět ) a místní občan mi z balkonu nabídl vodu. Čekal jsem jak to vyřeší - donesl mi kýbl teplé vody - a už se neukázal, takže aspoň takhle na dálku - ještě jednou díky.

takhle čtu ostrou levou zatáčku ...

.......................................

Aby toho nebylo dost, tak se jel 15.červa závod Ruská Ruleta. Tedy během měsíce čtvrtý závod a my opět na startu. Letos vyšel závod na zatím nejteplejší den v roce a já věděl, že to nebude vůbec lehké a trochu tušil, že takovéto teploty mi úplně nevyhovují během přibývajícího času. Startovali jsme úplně v poslední vlně a slunce již bylo vysoko v nadhlavníku a peklo to až běda. Dlouho jsem po startu váhal jakou zvolit trasu, ale nakonec jsem klasickou Mariánskou cestu a jistotu zaměnil za kopce po startu a následnou rovinatou pasáž až do Mimoně. Toto byl plán a z počátku to vypadalo i celkem dobře, ale na třetí kontrole jsem zvolil lesní cestu, která brzo skončila a já zvolil postup skrz les, protože tam musí být cesta, která je v mapě a během cesty houštím potkali i jeden ženský tým s podobným problémem. Řekl jsem i ostatním tudy a skrze roští a větve jsme se po 15 minutách celý poškrábání dostali na asfaltku. Logicky dle mapy cesta vedla vlevo, ale tam byl po 100 metrech plot a obora a pro zdolání se muselo táhnout kolo po žebříku přes ostnáč do 3 m. To by ještě šlo, ale následovala jízda oborou, kde dle mapy byla jediná cesta, ale ve skutečnosti tam bylo cest hned několik a všechny se zdá-li být pěkné. Naštěstí tam byla těžba v plném proudu a jedno zaváděcí vozidlo nás chvilku vedlo prachem a po cca dalších 15 minutách se dojelo k další bráně a následoval stejný horolezecký výkon. Trochu jsem tušil kde jsme v mapě, ale až se Terce podařilo najít kontrolu byla akce obora minulostí a my mohli frčet skrze louky a hlavně lesy dál, protože na slunci to moc nešlo. Dokonce jsme cestou na písčitých cestách poblíž Mácháče narazili na triatlonový závod a nevedli si ve srovnání špatně. Do cíle zbývalo 2,5 hodiny a cesta nás vedla na rozhlednu Vranovské skály pod Zříceninou Ralsko. Do konce nám chybělo ještě cca 50 km a nejvíce bodované kontroly. Následovala cesta po silnicích a mně došla voda a místo hledání hledal v mapě studánku, abych se neuvařil. Tedy se změnila strategie a místo dále na sever se jelo jižněji a nakonec vedle studánky byla i hospoda, kde jsem se osvěžili a pokračovali dále do kopců. Na vrcholu kopce jsem řekl, že ještě v soutěsce jsou další dobře bodované kontroly a poté se pomalu nasměřujeme směr cíl. Do cíle zbývala hodina a čtvrt a cca 25 km, ale další cesta skrz les, hledání kontrol v místech, kde podle mapy kontroly byly, ale ve skutečnosti nic a po cca 50 minutách útrap do dalšího kopce jsme vylezli na stejnou asfaltku, kde jsme slezli o cca 3 km dále a stále chybělo asi 20 km i tou nejpřímější cestou a 30 minut času. Navíc jsem se začal přehřívat a křeče nastoupili. Měl jsem magnézium a to zažehnalo nejhorší, ale stejně jsem se musel ploužit ve volném tempu a počítal každý kilometr. Mapování nechal na Terku a místo sbírání kontrol jen hledali stín stromů kolem cest. Nakonec se nám podařilo doploužit do cíle 24. minut po limitu, což znamenalo ztrátu 105 bodů. Dalo se tušit, že z toho nemůže být žádný zázrak, ale po shlédnutí výsledků doma, protože nás ani netiskli do výsledovek v cíli jsme zjistili, že jsme obsadili 3.místo ze 13. týmů v kategorii. Vyhlašoval se pouze nejlepší tým v naší kategorii, takže zase bez bedny, ale už ne bramboračka. Bez toho hledání kontrol by to s přehledem stačilo dojet do cíle pouze na čas a bylo by to vítězství s pohodlnou rezervou. Po dojetí mě chytla hned zimnice z přehřátí a musel jsem se půl hodiny dopíjet, než jsem byl vůbec schopen zase fungovat. Pro nápravu nálady jsme se přesunuli do Novémo Něsta pod Smrkem na zdejší singltreky, kde nás v neděli čekal přechod studené fronty a pořádné bahenní zábaly pro lepší regeneraci. Takže příště snad na čas, ale zase to bylo pěkných 100 letních kilometrů.

Tom F. 7.7.2019

.................................

Závod Ztracené Kobylky se letos konal 8.6.2019 kde jinde než v Rekreačním středisku v Mladoticích. Jako vždy je zde jedna z nejnabitějších startovních listin v celém seriálu orientačních závodů. Letos se nesl závod v duchu filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera. Letos měl startovat tým Karel s Janou a Terka s Tomem, ale první tým nakonec zvolil jiný program, snad nezaměnil znovu Kolaloku za jiný produkt při přípravě na závod :-))). Já s Terkou raději zůstal při přípravě jen u filmové verze a ještě cestou do zázemí Mladotického areálu si připomínali všechny padouchy, kteří se na startu a během závodu mohou objevit. Závod byl i zpestřen tím, že během cesty na tajných kontrolách bylo rozmístěno dvacet zlatých cihel, kde každá měla hodnotu 25 bodů ve výsledcích. Nicméně váha cca 3-4 kila byla opravdu velká a vozit se nám opravdu nechtěla, i když na tajné kontrole se nám podařilo jednu cihlu osobně spatřit a potěžkat. Plán cesty byl jasný nasbírat co nejvíce kontrol a dorazit včas do cíle. Cesta ubíhala pod koly biků bez větších problémů a zvolená trasa na jihozápad se zdála být i celkem rozumná. Cca hodinku před cílem jsem zvažoval ještě několik dojezdů, ale lákala mě jedna kontrola za 50 bodů u Čoubova mlýna a 30 bodů u Strážiště, což je cca 3-5 kilometrů od místa cíle. Zvolil jsem tedy risk a vsadil vše na jednu kartu, s tím, že to už nějak dotáhneme a dojedeme třeba i do 10-ti minut po limitu s drobnou penalizací. Měli jsme cca 30 minut na 9 km v kopcovitém terénu, ale neuvědomil jsem si, že jsem si pustil pozdě hodinky, až po namapování cca 5-6 minut po oficiálním startu. Po sjezdu k mlýnu ž Terka začala říkat, že nemáme čas, ale já stále věřil. V následném kopci jsem i trochu vytuhl a horko těžko se vyškrábal lesní cestou do Strážiště. Pak jsem do toho šlápl, ale zase Terka musela čekat, protože se jí ve sjezdu připletlo auto do cesty a nešlo předjet a tedy minutka po minutce nám protékala mezi prsty. V cíli to znamenalo necelých 15 minut přes limit, což znamenalo ztrátu 85 bodů. Na hodinkách jsme měl ztrátu cca 9 minut, což by činilo odečet pouze 30 bodů. Při čekání na výsledky jsme dali koupačku v tradičním bazénu a Terka byla naštvaná, že jsem neposlechl, když chtěla jet do cíle a mít dostatečný časový polštář na poslední setkání s bandity. Nakonec to neskončilo úplně tragicky, ale bedna bohužel nebyla. 4.místo z 31. v kategorii s pouhou ztrátou 10 bodů (1 minuta) na třetí zamrzí. Snad příště to bude lepší.

​

Tom F. 7.7.2019 

.................................

Dne 1.6. 2019 se konal již tradiční závod Úštěcký masakr, tentokrát startovala jen Terka ve dvojci s Ladislavou Antalovou a můj parťák Karel, který měl původně jet, nakonec po vzájemné domluvě a omluvě z jeho strany odřekl a vyspával lehkou opičku, která mu seděla za krkem po páteční pařbě spojené s oslavou narození potomka Ondry a Štěpánky, malého Tobiase (GRATULUJEME) a nové funkce v životě (dědy). Babička na tom byla dle ověřených informací o fous lépe a alespoň se Zuzkou vyrazila na bike trochu prosvižnit hlavu po podařené akci. Ale zpět k závodu Terka s Laděnou jeli cestou necestou za pěkného slunečného počasí a dařilo se holkám sbírat jednu kontrolu za druhou. Vše vypadalo náramně, ale v poslední hodince se podařilo lehce zakufrovat a tlačit kolo cestou necestou a tím se připravit o jednu dobře bodovanou kontrolu, která by byla potřeba na dosažení ještě o stupínek lepšího umístění. Nicméně mapařsky to Terka ustála a i 2. místo v kategorii z devíti startujících týmů a celkově 19. z 63 dvojic je skvělé, ale ta jedna kontrola zamrzí. Po vyhlášení výsledků následovala tombola, kde jsme letos nic nevyhráli, stále čekáme na to maso, ale snad zase za rok. Zde stojí za zmínku uvést, že ve smíšené kategorii MD vyhrála Babička a dědeček a tedy jasná inspirace pro naše Bulfy s novou funkcí, že je tato funkce i motivující a se střízlivou hlavou a rozumným plánování se dá závodit vrcholně v každém věku.

 

Tom F. 7.7.2019

.......................

Dne 25.05.2017 se uskutečnil v krásném prostředí Beskyd závod Rock Point - Horská výzva Beskydy. Start a cíl závodu byl situován do Amfiteátru na Horečkách u skokanských můstků ve Frenštátě pod Radhoštěm. Do místa startu jsme dorazili den předem, protože jet přes celou republiku brzo ráno se nám moc nechtělo. Zvolili jsme střední vzdálenost (HALF) na 43,4 km se startem v 9:00. Na startovním roštu jsme vybojovali pozici v cca 1/3 startovního pole a já si vytipoval možné soupeře a cíl byl jasný. Na začátku moc neztratit a hlídat si po očku tyto dvojice a pokud to půjde, tak se lehce posouvat ve startovním poli. Trasa vedla následovně: Start: Trojanovice/Amfiterátr, Velký Javorník - Pindula sedlo - Černá hora - Pod ch.Mír - ch.Mír - Pavlovy louky - Dolní Bečva - Na Kamenném - Skalíkova louka - Pustevny - Radegast (socha) - Radhošť - Velká Polana - Černá hora – Pindula (sedlo) - Velký Javorník - Trojanovice/Amfiteátr - cíl. První stoupání prověřilo všechny závodníky ve zdejších vyhlášených serpentinách a ačkoliv bylo pár dní po místních vydatných deštích, tak trasa byla kupodivu celkem dobře běhatelná s výjimkou svažitých lesních částí, kde ještě stále tekla prostředkem cesty stružka či strouha potoka. Na vrcholu Javorníku jsme seběhli pár smíšených dvojic a moje přání se pohybovat v popředí byl naplněn. Měli jsme vypůjčeny trekové hole, které nám opravdu ve složitých výbězích pomáhali držet tempo a zapojit celé tělo a nechat trochu odpočinout nohy. Po první občerstvovačce na cca 15 km se ustálil i počet  závodníků, kteří nás tu a tam předběhli a pak zase my je. Následovalo táhlé stoupání v podobě cca 10 km, které nás dovedlo na Pustevny a zdejší druhou občerstvovačku a já začal cítit, že by to nemuselo být špatné a začali jsme odbíhat jedné dvojci, která se na nás lepila už asi 15 km. Na 35 km po seběhu do sedla Pindula nás čekalo posledních 8 km z toho 4 km do kopce a v tom to přišlo. Terka dostala hlaďák a musela hodně zvolnit a vždy po pár metrech zastavovat, aby nabrala síly a doplnila energii z tyčinek. Následné stoupání tedy bylo spíše trápením a jeden závodník za druhým nás začal předbíhat. Nicméně se podařilo vyškrábat znovu na Javorník a volným tempem seběhnout do cíle bez zásadních očekávání. Po občerstvení a odpočinku jsme se podívali na výsledky a bylo z toho nevděčné 4 místo za čas 5:49:25, ale i to se počítá. Během posledních 8 km jsme ztratili cca 15 minut oproti konkurenčním týmům a to rozhodlo, že jsme neudrželi druhé místy a pěknou prémii 4000,- Kč. Nicméně jako úvod do dalších dlouhých běžeckých závodů je to dobré ponaučení.

Tom F. 7.7.2019

......................

18.5.2019 - Pochod Praha-Prčice. Nikdo se k nám nepřidal, takže jako loni Karel s Janou, tentokrát na trase Střezimíř-Prčice ( deklarováno jako 31 km, ale skutečnost 35 km ) . Krásný den, který začal odjezdem vlakem z domova 4.49 a skončil příjezdem domů po 22.00.  9 hodin chůze s hůlkami, v každé vesnici občerstvení a dobře značená trasa. Doporučujeme. Letos šlo přes 26.000 pochodníků.

....................................  

BULFODROM 2019 se konal 4.5.2019.

Na start dorazilo 21 odhodlaných bikerů. Neodradila je ani předpověď počasí, která se nakonec bohužel vyplnila. Start byl ještě bez deště a větru, ale po hodině začala padat teplota až na 4 st.C, začalo pršet a foukat studený vítr. Ti kteří hledali kontroly u Blíževedel si navíc užili i sněhovou přeháňku. Takové počasí za posledních 10 let Bulfodrom nezažil. Všichni se vrátili sice promočení, ale spokojení se svým výkonem. ( včetně dvou nejmladších závodníků Nely a Kryštofa ).

Díky všem, kteří přijeli a opravdu závodili. Na tuhle sobotu budou určitě dlouho vzpomínat.

dvojice nováčků Dušnická srst v akci

                               

 

1. místo DD Vyhlídková jízda ( Dagmar Musilová, Martina Vašáková ),

( Dagmar byla dekorována v rychlosti před odjezdem jejího vlaku )

2. místo DD Jóga team ( Nela a Sylvie Baráškovy )

Kategorie DM - 1. Pumpičkáři ( po několika letech neúčastí se vrátili ve velkém stylu )

Lenka a David Hiršalovi - absolutní vítězové !

2. Jedem s medem ( Tereza Škrampalová, Tomáš Fejfárek )

3. Lesní skřítci ( Hana a Míla Krocovi )

Kategorie MM - 1. místo Bratři v triku ( Miroslav a Jaroslav Šmídovi )

 2. místo Betonáři ( Jaroslav Šustera a Radek Vaněk )

3. místo ( Petr Šustera a Petr Seliger )

Jediní jezdci, kteří se účastnili všech 11. bulfodromů

Bulfové děkují firmě Kovoobrábění Neschner za medaile vítězům a Betonářům za zasponzorování soudku piva.

​Karel , 6.5.2019

​​................................

​BULFODROM - popis závodu pro začátečníka:

​1. Bulfodrom je amatérský orientační závod dvojic na kolech - dvojice hledá kontroly, vyznačené v mapě, v     

                    terénu. jede se ve třech kategoriích DD,DM a MM ( dáma dáma, dáma muž nebo muž muž ).

                    Pokud jede rodič s dítětem, je to pořád stejné rozdělení do kategorie.

                   Přihlášená dvojice se dostaví v den závodu od 8.30 do 10.30 do místa startu v Hrobcích čp

                   26, auta parkují v místě startu

2. Dvojice se zaprezentuje u pořadatelů, dostane mapu se zakreslenými kontrolami, popis jednotlivých kontrol a

    průkazku ( do které si kleštičkami v místě kontroly dvojice procvakne číslo nalezené kontroly ).

    A u prezentace si dvojice zaplatí startovné 100,- za osobu

3. Pak má dvojice čas připravit si kola, batůžek s jídlem, pití a další pro ně potřebné věci. Přemýšlí, kudy asi

    pojedou, ale pořád ještě neví, kolik bodů získají na každé kontrole

​4. start je po kategoriích. První jedou DD v 11.00, po nich ostatní. Kilometr po startu všichni dostanou lístečky s

    bodovými hodnotami jednotlivých kontrol - a teď to začíná být zajímavé - už víme, kde jsou kontroly a teď už

    také víme, jak jsou ohodnocené ( čím víc bodů nasbírám, tím mám lepší výsledek ). Pozor na kontroly, kde je

    0 bodů - ty nejsou v terénu osazené !

   kontroly jsou označené oranžovobílým lampiónem a na něm visí kleštičky

​5. dvojice vyráží k první kontrole ( postup si volí každá dvojice svůj - někoho možná potkáte až zase v cíli )

6. limit závodu je  7 hodin od odstartování. během této doby se dvojice snaží objevit a označit do průkazky co

    nejvíc kontrol s co možno nejvyššími body )   

​    - některé kontroly tvoří sérii - když se dvojici podaří najít všechny kontroly série, získá body navíc

​    - jedna kontrola je "žravá" - na jejím místě je pouzdro s dalšími body - ten kdo k ní přijede, označí si kontrolu 

      do průkazky a odstřihne si lísteček s body, který kouká z pouzdra ( nůžky jsou u pouzdra ). samozřejmě, kdo

      přijede dřív, má víc bodů

​7. může se stát, že na místě kontroly nic nebude ( občas nám to někdo ukradne ), v tom případě si zapište

    odpověď na otázku, která je vedle popisu kontrol a v cíli nám ji řeknete

8. časový limit je 7 hodin. za každou min přes limit se od konečného součtu získaných bodů odečte 1 bod

    a to až do 10 min. za každou další min přes limit se odečte 5 bodů a to až do 30 min přes limit. za

    každou další min přes limit se oddečte 10 min až do 60 min. potom už následuje DNF ( víc než 1 hodina

    po limitu )

    takže až budete v terénu, sledujte si čas a svoje síly.

    je lepší přijet dřív, než odečítat pracně získané body.

9. jezděte ve dvojicích, dodržujte pravidla na silnici, když se ztratíte, nebo budete potřebovat radu, volejte

    pořadatele ( číslo je na mapě ) 

10.  nezavodí tu profesionálové, snažte si den užít, než se utahat a zranit

11.  neztraťte průkazku! bez ní nemůžeme dvojici vyhodnotit !

12.  v místě startu a cíle jsme celý den, kdykoliv se tu můžete zastavit, odpočinout a zase vyrazit do

       terénu

                                          a tak tedy ... BAJKU S MAPOU ZDAR !!!

 

..........................

Dne 27.4 se konal první letošní závod Shocartligy a to VIPrahlý BAJKonur. Tentokrát se závod konal v Dobříši a mapový prostor se točil kolem Brd. Na start jsme nastoupili s Terkou a nevěděli co čekat. Celkem bylo přihlášeno přes 100 týmů a i v naší kategorii MD byla hodně silná konkurence. Po startu jsem zvolil trasu spíše mírnějšího charakteru po zpevněných cestách a asfaltu a až na druhou polovinu závodu plánoval vjet do Brdských lesů a kopců. Ze začátku se nám dařilo sbírat kontroly celkem pravidelně a nebyl důvod propadat panice, když hodně týmů jelo v odlišné strategii ve směru spíše proti nám. Jelikož bylo znovu chladněji, ale naštěstí bez deště, tak se i po lesních cestách a kořenech a kamenech dařilo držet slušné tempo a nebýt pár nesjízdných úseků, tak se celý závod dal absolvovat bez slezení z kola. Poslední hodinu jsem si zahrával s myšlenkou změnit původní plán a jet spíše pod hory, ale najet třeba o 8 km více, nebo se pustit do kopců a dát to na riziko. Nakonec jsem šel do rizika a jednu kontrolu nechal v rezervě, že by se stíhalo. Sice se stíhalo, ale 12 minut by bylo na hraně a tedy po dohodě jsme jeli přímo z hřebene do cíle kolem vojenského prostoru a nechali dobrodružství s časem na jiné závody. V cíli nás pak čekalo překvapení a sice nás pár týmů předjelo či mělo shodně kontrol, které byly všechny stejně obodované, ale díky času to stačilo na 3. místo z 18-ti v kategorii. Na začátek sezóny to byl až nečekaný start. Díky kopcovitému terénu se podařilo najet téměř přesně tisíc výškových metrů a trochu se za těch pět hodin vytrápit do táhlejších stoupání. Naštěstí nebylo trápení s hledáním kontrol, což bylo klíčové.   

 

Tom F. 1.5.2019

.........................

20.dubna tradiční jarní maraton "Český ráj" - 50 km v krásném prostředí, společně s velkou bandou příznivců kol. Letos se na start postavilo 1.206 lidí ve všech kategoriích. Poprvé mohly závodit i elektrokola - ale jelo jich jen sedm. Počasí - teplo už od rána, což bylo naprosto nezvyklé a sucho - takže při jízdě na polňačkách chvílema nebylo vidět na cestu. Kemp Peklo, kde se startuje, letos prochází jakousi rekonstrukcí, dřevěné boudy zbourané, auta pakovala před kempem. Na start jsem dorazil s rezervou půl hodiny, což bylo sakra málo, takže jsem stál daleko v lese a po odstartování pár minut popojížděl k startovní čáře. ( Obvykle tu stojíme hodinu dopředu ) Letos jsem jel opět sám. Ty časy kdy nás jezdila parta jsou asi pryč. Jízda probíhala celkem fajn ( letos jsem toho díky nemoci moc nenajezdil, ale výsledek není oproti loňsku o moc horší ), na prvním výjezdu lesním úvozem jsem sice musel z kola - přede mnou někomu nešlo zařadit a spadl, ale pak to šlo bez problémů. Cestou se přede mě zařadil starší chlapík a říká, že se za mnou vyvážel pět kilometrů, tak že se vystřídáme, ale to už jsme se blížili k občerstvení. Na občerstvovačce jsem se chvíli zdržel, ochutnal jsem místní sekanou s chlebem a dobře jsem udělal. Jelo se mi hned líp. V posledním kopci se mi podařilo předjet asi deset jezdců a po louce a podle hráze jsem před sebe nikoho nepustil. Čas v cíli: 2.12 hod. Celkově jsem na 738. místě , v kategorii do 60 let na 122. ( jelo nás 205 ). Spokojenost.

                                                  

Karel 25.4.2019

...........................

Dne 13.4 se uskutečnil závod Pyšelský kopeček, který byl již čtvrtým ročníkem. Díky inovované trati, která vedla téměř z 80 % po lesních a polních cestách, to byl čistokrevný kros. Nechtěli jsme nic podcenit a týden před závodem si šli trať zkušebně proběhnout, ať víme co nás čeká. Jednalo se o klasický půlmaraton, do kterého bylo vloženo plno kopců a kopečků. Oproti loňskému roku se běžel jeden okruh a počasí znovu čarovalo a ráno i přes den se teplota pohybovala od 2°C do 10°C.  Běžecky to však neznamenalo žádnou hrůzu, ba naopak a až na pár klopýtnutí se nám podařilo trať dokončit v tempu. Oproti loňsku byla větší konkurence a tak se umístění nepovedlo zopakovat. Terka obsadila 4. místo z 9-ti v kategorii za čas 2:00:26 a já obsadil 5. místo z 23 v kategorii za čas 1:45:28. Po bohaté tombole, která nám letos nic nepřinesla jsme se rozjeli dom s pěknou únavou v nohách.

 

Tom F. 1.5.2019

...........................

Ve dnech 23.3 až 24.3 se konal závod Brutus Extreme Orienteering 2019. Jednalo se o běžeckou akci v Cholíně u Slapské přehrady. Závod byl rozdělen na dvě etapy o délce 6 hodin v sobotu a 5 hodin v neděli. Jelikož jsou břehy kolem přehrady hodně strmé, tak naplánovat optimální trasu nebylo ani jeden den úplně jednoduché. Původně jsem tento závod neměl běžet, ale poté co onemocněl jeden z přihlášených členů, tak jsem byl draftován do týmu Pivo a Myslivec jako dobrovolník. Díky zkušenosti z orienťáku jsem dostal důvěru na mapě. Dokonce i počasí bylo rozděleno na dvě tváře. V sobotu vedro a opalovačka, v noci na neděli díky studené frontě prudké ochlazení s ranním deštěm. V sobotu se nám přes den relativně dařilo brát kontroly kolem celého jezera, ale cestou se začala projevovat únava v nohou a poslední půlhodinku se nám do cesty připletlo jedno z nejprudších stoupání, což u některých členů týmu znamenalo doběhnutí na pokraji sil a lup ho, byla tam ztráta 25.minut přes limit, což si vyžádalo propad v pořadí. Jelikož jsme startovali v turistické katergorii, tak i přes ztrátu to zas takový sešup nebyl, ale pro neděli to na pohodě nepřidalo. Naštěstí díky ochlazení se podařilo trochu zregenerovat a ostatní členové týmu měli zase elán. Opět nás čekalo několik kopců, ale s podobnou strategií z předchozího dne se nám podařilo s výjimkou jedné kontroly. Zde nás vyrušila divoká prasata před očima a drobné bloudění. Díky tomu se běželo nicméně rychleji, což v cíli znamenalo jen minutu přes limit a solidní přísun bodů, jež nás celkově posunul na 1.místo z 12-ti startujících. V sobotu se naběhalo kolem 37 km a v neděli 30 km a tedy dobrá rozcvička před sezónou. Nejvíce jsme utíkali před klíšťaty, kterých bylo v listnatých lesích opravdu plno.

Tom F. 1.5.2019

.......................

Dne 10.2. 2019 proběhl 52. ročník J50. Jako nováček jsem byla zařazena do osmé tedy poslední vlny, což znamenalo start v 9.35. Po celkem klidném startu jsem začala zjišťovat, že po krásné stopě a hezkém prožitku z klasické techniky si můžu nechat zdát. Postupně jsem se tedy vyšoupala na Čihadla a těšila jsem se na sjezd směr Smědava, ale tam začalo sněžit a foukat proti vítr, takže žádný odpočinek nebyl. Po sjezdu pokračovalo šoupání a nepříjemný vítr  a tak to pokračovalo až do cíle. Naštěstí milé paní se svačinkou na občerstvovačkách a občas vtipné hlášky závodníku mi dodávaly energii. Výsledný čas byl 5:20 a celkové 3237. místo z 4206 účastníků , v kategorii do 39 let 118. místo ze (173).Už nikdy více SKOL !

 Tom F. 15.2.2019

............................

10.-13. ledna se v Abertamech uskutečnilo zimní soustředění  na běžkách. Podmínky - fůry sněhu, ostrý vítr, namrzlé stromy, v pátek neupravené stopy. V sobotu začaly padat stromy na cesty, uzavíraly se některé přístupové cesty na Božák. Se všemi nástrahami se Bulfové vypořádali na jedničku. Samozřejmě naši výpravu doplnili i naši příznivci nečlenové ( Hráč, Míša, Martin a Honza ), kteří se zapojili do intenzivního tréninku. Vcelku náročný program jsme proložili večerními hrami ( Caverna a Activity ). S ohledem na svoji skromnost nebudu zveřejňovat vítěze Caverny. V Aktivitách kralovala Tereza se svým týmem ( Martin ).

..........................................................................................................................................

6.1.2019 se konala Bedřichovská pětihodinovka, které se zúčastnila Pavla s Honzou. Sníh byl rychlý a počasí chladné, takže to na upravených tratích jelo opravu rychle. Závod se nám povedlo rozjet dobře a i jsme se podívali do méně známých koutů Jizerských hor, ale pak jsme udělali chybku a sjeli do Pekla (nad Josefovým dolem) a následovalo opravdové peklo, běh s lyžemi v ruce, sjezd sjezdovky a procházka k Josefodolské přehradě, kde jsme konečně mohli nasadit běžky a sebrat ještě pár kontrol, ale to už času moc nezbývalo. Nakonec z toho bylo 24. místo z 36-ti dvojic.

 Tom F. 15.2.2019

..........................................................................................................................................................

Jen samé úspěchy v roce  2019 přejí Bulfáci       

     

                             Prvních 18 km v novém roce :-) ( a všichni na kole ! )